Bedna 2012

Hlavní strana

12-13. 5. 2012

Třetí krysosmrtí Bedna aneb Když dva spí, třetí luští

Před startem

Tak letos to bude bída, nějak se nám to rozpadá. No co, přinejhorším se na to budeme moct vymluvit, když (až) se Múzy v plném počtu dostanou dál. Nemáte náhodou někdo někde schovaného nějakého přebytečného, trvale bezprizorního, i potencionálního luštiče či dva?

Pozdější start je super věc, neb v pátek se z grilovačky a hraní Proroctví, Jména růže a podobných zhůvěřilostí s krycím názvem „Cvičíme noční bdění“ vracíme ze STOHu až prvním sobotním ranním metrem. Aladin pro jednou výjimečně nekecá a po poledni opravdu přestává pršet. Prozíravě volíme cestu na start jedenáctkou z Ípáku na Pod Karlovem, hrozí totiž nebezpečí, že ze Svatoplukovy by to mohlo být do kopce.

Na startu fasujeme další pomůcky do sbírky – asi bych si na každé měla psát, odkud je mám, tak za sto let by to mohlo mít nějakou sběratelskou hodnotu – a pěknou kostečku. Ondra odmítá předstartovní toust s tím, že ho sní, až zatímco budeme luštit. Okolní týmy na nás divně koukají, bo Petr tradičně doráží pozdě (když chodila pozdě Hanka, hrozně mu to vadilo, takže mě napadá jediné vysvětlení, a sice že používá nějakou hacklou verzi idosu, která mu plánuje spoje, které jezdí vždycky pozdě), takže mezi všemi pětičlennými skupinkami vypadáme ve dvou dost nepatřičně. Opodál postávající (!) tým konstatuje, že ty karimatky asi fakt budou praktická věc.

Na startu [16:30–16:59]

Aha, takže záhada lihové fixy vyřešena. Obětujeme dvě strany a zbytek boostujeme, do boje vyrážíme se sestavou 6-6-6-5-2-2. První hází Ondra. Skoro samé dvojky. Střídá ho Petr. Nic moc, ve druhé hře zase moc dvojek. Beru jim kostku a jdu házet sama. Tak jo, opravdu je to kostkou. Místo zevlování před startem jsme jí měli ozkoušet, na které strany padá nejčastěji, neb ta dvojka padá jako fakt podezřele často. I když pocit zadostiučinění, když naše dvojka porazí cizí jedničku, stojí za to. Celkový výsledek nic moc, po spočítání zbylých kartiček 9:14.

Šifra 2$ [16:59-17:09]

Ondra opravdu vytahuje toust. Hm, hm, morseovkový strom. Takže je jasné, že morseovka to není. Bíločerná kolečka jsou orientovaná nesystematicky, ale písmenka jsou příjemná, žádné příšernosti jako W, Q ani X. To z toho určitě půjde vyčíst. A taky že jo. Ondra čte vlevo „park“, uprostřed je „fontana“, mezi tím „u divadla“. V rekordně krátkém čase vyrážíme na Fidlovačku. Ondra nadává, že nestihl dojíst. Po osmihodinovém zákysu na startu Matrixu fajn změna.

Šifra 2# [17:09–18:46]

V parčíku už kupodivu posedává dost skupinek, takže ten start zas tak rychlý nebyl. Tak jo. Komenský a knížky, Destinová a divadlo, Masaryk a český lev... Ale co k tý Němcový? Traktor? Tak jinak. „Tyjo, to vypadá jako ministerstva...“ Máme bankovky, máme světové strany, odhadujeme chybějící jednotku SI a během pár minut nasedáme na sedmičku směr Palackého náměstí, východ z metra. Nápověda na telefonu ještě doplňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se opravdu nachází na Palačáku, směrem od jednoho z východů z metra. Schází se nás tam velký houf, který ale začíná vypadat zmateně, tvoří se skupinky dolušťující minulou šifru, některé týmy vysílají výsadky prozkoumat přímo budovu ministerstva. Ochranka má určitě druhé Vánoce. Velký houf začíná řídnout, všímáme si Pomocné školy, která vychází zpoza rohu a míří rovnou na tramvaj. Sakra. V šifře nacházíme ještě návod na seřazení indicií, což nám samozřejmě k ničemu není. Podnikneme výlet proti trudomyslnosti na Karlák a zpátky a až poté Petra napadá, že Palacký nebude Palacký, ale 1 000.

Pfff. Hlavně, že to tam máme od začátku napsáno. 1 000 metrů na východ od MPSV je Fügnerovo náměstí, tam už jsme letos taky byli. Jak to orgové dělají, že každý rok obejdeme několik stejných stanovišť? Taky nechápu, co potřebuje takové množství lidí dělat v sobotu v podvečer v tramvaji z Karláku na Ípák, která jezdí každých pár minut. To v televizi nic nedávají?

Šifra 2@ [18:46–21:14]

Takže pro změnu nějaká abstrakce. Linka je jasná, že protíná vrcholy vidíme hned. To asi bude mít každý vrchol jedno písmenko. Ze tří kružnic po osmi a tří čar (27 písmen) se pracně prokousáváme k verzi 4 kružnice po osmi vrcholech (32 písmen). To jsme si pomohli. Navíc jsou oproti sobě různě posunuté, takže to nebude ani žádný strom. Dvojková, čtyřová, osmičková ani žádná jiná soustava se na to taky nacpat nedá. Navíc na náměstí ošklivě profukuje. Čekáme na nápovědu a během toho aspoň vystřihuju části třetí šifry. Když po hodině a půl nápověda nepřichází, volíme na doporučení Petrova asiznámého týmu přesun do „blízké“ hospody (rozuměj tak kilák cesty, na Albertově).

Po dvou hodinách čekáme nápovědu, kupodivu přichází rovnou řešení. Vysíláme Petra pro poslední část trojky ke kongresáku a objednáváme si jídlo. Určitě bude pohodlnější skládat tu obludnost v teple, než zimou zkřehlýma rukama na silném větru. Po dvou a čtvrt hodinách přichází nápověda na předchozí stanoviště. Aha. Doteď jsem si myslela, že problémy s SMS systémem jsou něco, co se stává jen těm druhým. Takže jsme přišli o hodinu času, s nápovědou bychom to dali hned, škoda.

Šifra 3 [21:14–23:35]

Zakládáme dvě pracovní frakce, já vystřihávám přinesený zbytek šifry a slepuju stejné konce, Ondra s Petrem popisují kostku a zkoušejí kutálet pro druhé nerozstříhané kopii. Nalepit rovné pásky na jednu křižovatku jde krásně, vytváří to takovou pravidelnou mřížku. Napojení druhé křižovatky se ukáže jako projektantský oříšek, první verze vypadá jako zmuchlaná koule papíru. Ondra míní, že je to tak správně, a že to nevadí. Takže znova odstřihnout křižovatku a napojovat pěkně postupně. Dobrý, vypadá to líp. Tady to políčko s rubovým startem by asi mělo lícovat s opravdovým startem... Tak proč to je naruby? Třetí pokus. Jo, to bude ono, ona to nebude krychle, ale taková mistička! Proč mi sakra nejde narovnat tenhle pásek? On jde zvnějšku dovnitř? A je překroucený? Co to jako je? Ha, tohle vypadá dobře, tady dokonce lícují i ty překroucené pásky! ...A tady ne. Jak může tohle vést tady pod tím, když to má být nahoře? No, nebudu to protahovat, asi po osmém znovu rozstříhání a znovuslepení to vypadá jako pravděpodobný autorský záměr.

Kluci mezitím úspěšně popisují kostku a kreslí trasu na nerozstříhané dílky. Je nám divné, že na dva pásy se nedá odnikud dostat, a přitom jsou na nich čtyři značky. No ale cesta je hotová, kutálíme po nerozstříhané trase, čteme horní i dolní strany, začínáme s jinak otočenou kostkou, čteme jen modré značky, čteme jen značky s vykřičníky, kutálíme po složené trase se stejnými výsledky, začátek jednoho z řetězců „pito...m...“ není navíc dvakrát optimistický. S nápovědou přichází vysvobození, číst značky z rubu dráhy nás, jako mnoho ostatních, opravdu nenapadlo. I co, Ondra pod tlakem dopíjí právě objednané pivo (očividně má na nečekané odchody dneska štěstí) a pěšky vyrážíme na Vyšehrad, ještě že jsme tak blízko. Hned v úvozu za Cihelnou branou je celá řada krásných neobsazených lamp a navíc tam nefouká. Petr vyráží na hradby hledat zadání, já se zatím bezúspěšně snažím vyfotit bez stativu nasvícený kostel.

Šifra 4 [23:35–00:42]

Tohle bude jednoduché. Skládání rozbitých, pokroucených a podobných písmenek nám vždycky šlo. Chápu, že to nemá takovou váhu, jako kdybych řekla, že nám jdou třístupňové 3D abstraktní šifry či něco podobného, ale je třeba se pochválit. Ondra sice zkouší něco jakože souměrnosti, ale to je blbost, že, když přece ten pátý bazmek ani náhodou není souměrný podle ničeho. Ty tlusté čáry asi budou písmenka a ty tenké budou prostě nějak navíc... třeba stejné úrovně, nebo co já vím. Teda abych nezapomněla, byl tam i jeden moment, kdy jsem si všimla, že když se (téměř?) ze všech obrazců kousek ustřihne a položí jinam, že se dá složit čtverec či obdélníček – tak blízko autorského řešení jsme byli! Skoro. Kolem nás zběsilým tempem proběhnou dva nebo tři týmy, v jednom z nich si to navíc brutální rychlostí drandí z kopce po kostkách jakýsi účastník na vozíku. Fakt statečnej, obdiv. Petr nějakým způsobem zbastlí ve druhém řádku nepřesvědčivé T a L. Pak mě napadne si papír otočit vzhůru nohama a ve druhém řádku čtu „kostel“. Neptejte se, jak to dělám. Metodou: „Tohle vypadá jako D, aha, tak ne, to bude K. Takže tohle asi nebude S, ale E...“ aneb sešoupni k sobě, co jde, co nejde, to přesuň, či dokonce otoč, dáváme dohromady „Kovářská“ na prvním řádku. Ondrovi se sice nezdá, že každé V je znázorněné jinak, a to R je takové všelijaké, tam to fakt chtělo hodně fantazie, tím spíš, že Kovářská je až na Stodůlkách. A mě to přišlo jakési povědomé... Nicméně v Bednářských listech se o dlouhém přesunu píše, tak že by už tady? Na diskuze není čas, poslední metro odjíždí asi za patnáct minut. Tím se dost vysvětlují ty prchající týmy. Je to dobré, za sedm minut nám jede tramvaj na Karlák, stíháme akorát. Po cestě ještě kontrolujeme, jestli náhodou neexistuje ulice s podobným názvem, přecejen noční bus odtud jezdí jen po půl hodině, tak abychom si nezajeli. Na nástupišti s námi naštěstí čeká i tým s vozíčkářem, takže to vypadá nadějně (i když, Palačák máme stále v živé paměti, že...). No co, domů to ze Stodůlek máme kousek, tak to tam přinejhorším zapíchnem. Kostel je od metra dál, než jsem čekala, za sebou slyšíme ještě několik dalších týmů. Vypadá to nadějně, vidíme první obsazenou lampu.

Šifra 5 [00:42–02:56]

Zabíráme si lampu hned u kostela, asi zrovna někdo odešel. Klikyháky na obrázku se netváří vůbec přívětivě. Jako mapka okolí to nevypadá, i když ten skorokříž připomíná kostel celkem dost. Poučeni z testování pro NaPalm a řídíce se zásadou „nehledej v tom víc, než v tom je“, zkoušíme počítat strany jednotlivých obrazců. Pravda, je tam hodně čtverečků, že by tolik D? Taky by se mohly brát jen obrazce, které sousedí s okrajem, že... Ondra se nepřesvědčivě snaží prosadit, že je to ta omalovánka z Bednářských listů. Ovšem jak vybarvovat, to neví. Takže se balíme a odcházíme na noční bus, pokračování doma v teple. Konečně jednou vede trasa nějak inteligentně a ne po druhém konci Prahy.

Doma se pracně vybalíme z mnoha vrstev oblečení. „Hele, mě to přijde jako vlajky. Vidíš? Tady ty čtverečky... A ta s tím kolečkem je tam jen jedna.“ Asi za to může to teplo. Autobus na Motol samozřejmě právě ujel, počkáme si tedy půl hoďky na 508 a holt to dojdem z Bucharový. Pracně se zabalíme do ještě víc vrstev oblečení, Ondra se ani moc nebrání a jde taky.

Šifra 6 [02:56–04:34]

Nebudeme riskovat, přece jen je noc, takže si lesík na Hájích pro jistotu pěkně obejdeme po cestičce. Jezírko je opravdu tam, kde má být, vybíráme si místečko na svahu, kde pořád něco padá ze stromu a neinteligentní hmyz nalétává do čelovek. Tři různé pozice slabik, tři pády. Prý jasný polský kříž. Tak jo, když myslíte... Třetí kritérium ale bude problém. Zkoušíme dělit podle počtu písmen ve slově, podle počtu písmen ve slabice, podle já nevím čeho. Ondra usíná ihned (tímto se omlouváme okolosedícím týmům, pokud se jeho chrápáním cítily rušeny), Petr zbaběle rozbaluje karimatku a spacák a dezertuje taky. Tak si tak sama zkouším třicet (fakt nekecám) variant různých přiřazení kritérií na řady, sloupce a místa, navíc na kříži s CH i bez CH, ve svislém kříži, s různým třetím kritériem... Nejlépe vypadá varianta se začátkem „kdivc“, těším se na ulici „K Dívčím hradům“ nebo něco podobného. Zase nic. Nakonec mě napadá, že by se to možná mohlo dělit i podle rodů těch slov. Vidina toho, jak to celé přepočítávám znovu, navíc možná násobeno šesti (přece to nemusí být seřazené jen mužský – ženský – střední rod), mě vrhá do hluboké deprese. Pozoruju pomalé svítání a čekám na stanoviště 6T. Upřímně nesnáším podobné šifry s principem „víme, co to je, teď už musíme vyzkoušet jen těch dvacet variant, jak se to dá spočítat“. Podle SMSky je téčko blízko, navíc ve směru k autobusu, lákám tedy Ondru na brzký odjezd domů a jdeme dál.

Šifra 6T [04:34–05:27]

U kapličky jen bereme zadání a jdeme si sednou na Bílý Beránek na zastávku. Tak jo, nějaký ťupky, co se střídají bílá – černá – bílá, na koncích řetězců je vždycky bílá. Na víc asi nepřijdeme, očividně nám chybí ten správný druh technického vzdělání. Přemýšlíme, jestli ten jeden tým, který podle statistik zatím tuhle šifru vyluštil, nevyluštil náhodou tu původní šestku.

Když nastupujeme do autobusu, spoluluštící tým na zastávce je očividně smutný. Třeba si myslí, že jsme to vyluštili :o)

No a samozřejmě taky děkujeme orgům za hru!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =