Hlavní strana
Fotogalerie

24-25. května 2014

Pátá, ještě míň krysosmrtí a ještě víc voy-a-geří Bedna aneb To krosnem!

Před startem

Ani letos nejsou lidi1, takže se radostně opět sockuju k voy-a-gerům, kteří se naštěstí z nějakého divného důvodu domnívají, že mě nutně potřebujou i letos.

Pozn. 1: Lépe – Petr je spíš běhací než luštící, což je na Bedně na nic a Ondra je luštící zhruba do půlnoci a rozhodně neterénní, takže je mi zpětně určitě vděčný, že nemusel jít – s takovou sestavou nemá smysl hledat další dva.

Na startu v Čechových sadech už čekají Dominik s Lenkou, Lama prý někde rozdává pozvánky na Divnější, Rasťo prý přijde pozdě. Protože si ale myslí, že je start už ve tři, překvapeně přichází s čtvrthodinovou rezervou, zato bez jídla a pití. Podle radaru by tak za hodinu měl přijít slejvák, zatím se to tak teda vůbec netváří a já se peču v nepromokavých kalhotách a pohorách.

Na startu [15:30–16:17]

Start v Čechových sadech

Spousta papírů, spousta textu, spousta pravidel, AZ-kvíz. Stříhám dvojhexy, Lenka je popisuje, hromadně vymýšlíme „těžká slova“2,3, kluci odbíhají k písmenkům.

Pozn. 2.: Vymyslela jsem super těžké slovo na T – tesla. Bohužel mi nikdo z týmu nebyl schopen potvrdit, jestli je to opravdu jednotka indukce...

Pozn. 3: Zajímavou oblast jsme objevili v otázkách typu „jak se řekne slovensky...“, ovšem nečekaný úspěch měl i Rasťo s otázkou na R „jak se jmenuju?“.

Relativně brzo máme i přes pár černých hexů propojeno, takže žádných složitějších strategií jako blokování plánu a využívání žolíků naštěstí není třeba, celkově jsme asi 20.

Šifra 2@ [16:17–16:36]

Žádné slovní druhy, žádné počítání rozdílů mezi lišícími se písmeny. Prostě jen přečíst. Čtvrt hodiny i s přesunem a (ne)dohledávkou v nehezky rozlehlých Bezručových sadech. Přijde nám to nebednově jednoduché, i na kolečko.

Šifra 2% [16:36–16:56]

Sluneční soustava! Rotující písmena4! Trochu problémy s pojmenováním planet kvůli jejich divné vzdálenosti od Slunce, vysvětlení, že to nemusí být písmena z názvů, ale že to těma planetama jen řadí. Cesta do Riegráčů vede zpátky přes start, kde je ještě hafo týmů.

Pozn. 4: „Tak todle teda bude ypsilon.“ „Ale to nemůže bejt ypsilon, bo to má uprostřed ten dzindzín.“ „Cože?“ „No dzindzín, tenhle malej bazmek! To jedině, kdyby to nerotovalo podle středu, ale podle levýho kraje... aha...“

Šifra 2# [16:56–17:16]

Zadání „u zelených trubek“ nacházím spíš podle orga ve žlutém tričku hlídajícího stanoviště než zelených věcí na zelené louce u zelených keřů. Začíná se zatahovat a foukat. Zmutovaná flekatá, pruhatá a bílá zviřátka5, to by mohla být morseovka. Není. Zviřátka jsou prý rozdělena na tolik kusů, kolik mají písmen. To by šlo. Začátek vychází „vsv“. To by moc nešlo. Začíná pršet, takže se celkem zbytečně klidíme pod průjezd u sokola (poté, co jsme racionálně odolali Rasťovu přání jít do hospody), kde pokračujeme ve stejném principu7, z divného začátku se stává „východoseverovýchodní roh“, takže vstávat a k vysílači.

Pozn. 5: Pracovní název „Mičurinův sen6“.

Pozn. 6: Ano, jsem si vědoma toho, že křížil hlavně jabka, ale třeba kdyby měl dost času...

Pozn. 7: Během nějž se očekávaná ryba rozpadá na čumák hrocha, tělo sovy a ocas husy. Wtf?

Šifra 3 [17:16–17:38]

Po vzoru Beden minulých čekám konečně nějakou víc luštící věc. Stříhám čtyři dílky zadání, zatím to teda na nic moc těžšího taky nevypadá. Skládáme čtverec, čtu konec tajenky. Předtím to ale přes hrany moc nenavazuje, rozkládáme, skládáme trojúhelník. Fotím obě verze, bo dost fouká, Lama čte celou tajenku přepínáním mezi fotkama. Už podruhé se vracíme stejnou cestou, je to nefér, z Riegráčů to na Kunětickou bylo o dost blíž8.

Pozn. 8: Pravda, týmy, které končily kolečko u Bezruče, to měly ještě dál. Jen nechápu, proč bysme to jednou taky nemohli mít nejblíž my...

Šifra 4 [17:38–17:48]

Ha, 11. místo, lepšíme se. Ne tak obtížnost šifer. Já sice na velkou římskou čtyřku koukám velice nedůvěřivě, ze zbytku týmu se ale okamžitě ozývá, že tu za rohem je přece Římská. Během přesunu zase začíná pršet.

Šifra 5 [17:48–19:01]

Kromě šifry dostáváme skládačku, čímž nadlouho přicházíme o jednoho luštícího Lamu. Konečně něco neprůchozího. Tentokrát to místo nůžek bude chtít kružítko. Asociace nás baví, horší je to s druhým krokem. Zkoušíme řetězit přes slova, co patří do víc kruhů, měřím poloměry9, papír se začíná nepřehledně zaplňovat novou změtí čar. Nakonec se nám daří Lamu odtrhnout od skládačky, někdo si konečně všímá trojic stejných kružnic, vymýšlíme další asociace. „Brzda, loď“? „Republika, náměstí“. Kotva!

Pozn. 9: Samozřejmě mě vůbec nenapadne si je vypsat, takže na to, že každý je tam 3× musí přijít až někdo jiný o dost později.

Šifra 6 [19:01–20:18]

Brzda loď.

Hexy v Kotvě? Kdo máte ten plán AZ-kvízu? Rozdělujeme se na dvě pátrací skupiny, jen to nenápadné chování asi tak úplně nevyjde. Při prvním setkání dáváme dohromady něco, co by po drobných úpravách a dohledávkách mohlo velmi vypadat jako „Terasy Barrandov“. Moc se mi to nezdá, zaprvý je to nechutně daleko10, zadruhý není upřesnítko a terasy budou určitě nějakej takovej ten bytovej komplex, kde bysme to tam asi tak hledali? Další asi půlhodinu pak trávíme dohledáváním a opravováním pozic, hledáním druhé části týmu, čekáním na druhou část týmu a samozřejmě vychází co? Ano, terasy Barrandov. Dominik mezitím v mapě našel, že je to dokonce jen jeden samotnej barák. Aha. Takže první z několika možných půlhodin, které nás potenciálně dělily od aspoň dojití do cíle, máme úspěšně promrhanou za sebou.

Na Smícháči při přestupu na tramvaj nabídne idos nečekaně Lamovi lepší spojení autobusem, který... odjíždí za minutu. Pro zpestření a pobavení týmů čekajících na tramvaj si dáme zrychlenou pohybovo-konverzační epizodu „Ten autobus stihnem, to bysme viděli, kdyby jel, to nám ušetří čtvrt hodiny!“ „Kam běžíte? Tramvaj je tady!“ „Na autobus, dělejte!“ „Hele já myslím, že to zrovna odjíždí...“ „Já nic nevidím.“ „Ale já to slyším, vidíš, tady jede.“ „Sakra, tak nic, vracíme se na tramvaj!“ „Proč jsme sem běželi?“ „Na ten bus, co teď ujel, vracíme se zpátky.“ „Myslíš na tu tramvaj, co teď přijela?“ „Ne, to není ona, nemusíte utíkat, stejně budem čekat na Geologický, počkejte!“ „Ale jo, to stihnem!“ „A proč? Dyť je stejně narvaná!“ „To je zbytečný!“ „Ale tak když už jsme tady...“

Pozn. 10: Ano, já vím, že velká vzdálenost nesmí být důvod proti, ale přes půl hodiny MHDčkem? To se prostě musí doluštit.

Šifra 7 [20:18–21:01]

Terasy jsou těžká ruina11. Kromě šifry dostáváme mapu přilehlých vesnic a dalších nehostinných oblastí a informaci, že dál s kočárkem nic moc, kterou lze interpretovat jedině tak, že teď to teprav začne bejt drsný. Asi pět minut po nás přichází skupina aspoň deseti týmů, očividně přijel autobus.

Pozn. 11: A teď už je mi i jasný, proč – byly prohlášeny za kulturní památku.

Tohle je přece jasná mřížka, vystřihávám čtverec i díry v obálce. Ty jsou bohužel tak trochu větší a písmenka tam nepasujou. Stříhám i kratší strany obálky, takže máme krásný velký čtverec. Který pořád nepasuje. Už se chystáme na překreslování do stejného měřítka, naštěstí někoho napadá aplikovat mřížku diagonálně. Hustý, rozměrově to sedí! Ale zas to nic nedává... Ještěže stačí otočit obálku naruby12.

Pozn. 12: Jak se dá orgovsky rozložit dvojitý obdélník na čtverec tak, aby měl otvor kolem diagonály a kroužky na jedné straně? Na straně čeho? Jaký otvor? Asi ještě pořád nemám představivost na dostatečné úrovni...

Do Lumiérovy to bereme delší cestou po Barrandovský, bo tam je zastávka autobusu, který samozřejmě jede až za dvacet minut, což se nevyplatí. Takže nás předbíhají i Volové, co ještě luštili, když jsme odcházeli.

Z Barrandovských skal.

Šifra 8 [21:01–22:32]

První zlý, nepěkná dohledávka. Fuj. Navíc se začíná stmívat. Hmhm, jasná skládačka. Opět se chápu nekreativní výrobní části, vystřihuju a přehybám rozložené skládačky, stříhám izolepu. Číslujeme jednotlivé dílky na origo skládačce, Lama předskládává vzorové tvary, Lenka s Rastěm podle čísel skládají papírové, Dominik skládá písmena. Nějak v průběhu mají mezitajenku, ale pro jednodušší čtení výsledku je přece jen lepší to doskládat. Za chvílu13 je hotovo, divočina čeká.

Pozn. 13: No, za chvílu... sice manufaktura dělá, co může, ale stejně to tááák trvá...

Super, ani moje papírová, ani mobilní mapa (sic se jinak tváří velmi turisticky) na lesní cesty nehrajou, takže jediná „spolehlivá“14 zůstává orgovská. Televizi obcházíme po lepivě blátivé cestičce z východu a jihu. Sem tam visí na stromě cedulka „Staveniště, vstup zakázán.“ Protože se ale pořád nic neděje, na tabulky nedbáme a pokračujem. Ha, zkratka! Nemusíme to celý obcházet! Prostředkem svažité cesty sice vede výkop s nějakými oranžovými trubkami, ale to je v poho. Výkop se rozšiřuje, cesta mizí, nahrazují ji provizorní „schody“ z betonových stupňů nahrubo posazených do svahu. Tudy mělo vést Po škole a dole měla být šifra Peklo, to by bylo aspoň tematický! I po několika minutách sestupu vidíme pořád hluboko pod sebou čelovky předchozího týmu15. Ke konci se navíc schody začínají viklat a úplně na konci na dně je třeba přelézt jámu s vodou, trubkami a bahnem16, na kterou se stojí fronta.

Pozn. 14: Důvod uvozovek se časem osvětlí sám.

Pozn. 15: Jakkoliv mám často potřebu mírné nadsázky až naprostého přehánění, tohle je pravda. Prostě furt jdete po schodech dolů, neskutečně dlouho, pořád si říkáte, že už musí být konec, kouknete se před sebe, a tam někde úplně dole malinký čelovky. A takhle několikrát. Zajímalo by mě, nakolik to zkresluje tma, za světla to určitě tak nekonečný nevypadá.

Pozn. 16: Pravděpodobně nepřesný a nedostatečný popis zapříčiněný přestálou námahou, tmou, bahnem, vodou, trubkami a nedostatkem místa na focení. Děkuji ochotnému neznámému protihráči, který mi pomohl do jámy vlézt a Rasťovi, který mě z ní na druhé straně vytáhl.

Šifra 9 [22:32–23:37]

Že by návrat k jednoduchým šifrám? Ani si nesedáme, rozvoj substituce je jasný. Nakonec ještě Dominik opravuje pořadí písmen a čtou řešení, také celkem jasné – kostel sv. Jana Nepomuckého nahoře v lese.

Orgovská mapa praví, že netřeba to obcházet vrchem po žluté, že zdola vede kratší cesta, která se pak na žlutou nahoře před miniZOO napojuje. Napoprvé odbočku netrefuju, bo „cesta“ začíná až kus dál v lese nad kamennou zídkou. Jestli to vůbec kdy byla cesta, bylo to už dost dávno. Je to strmé, je to zarostlé, v žádném případě to ale není cesta. V půlce kopce se napojujeme na cestu, která je sice podle nás teprav ta spodní, ta, co slepě končí kus pod kostelem, ale Rasťo praví, že to neva, že to „kdyžtak ten kousek krosnem“17. Cestou se snažím zahnat vzpomínku na loňské Toulky, kdy mi přišlo, že ten kostel stojí na kraji dost vysokého skalního srázu...

Pozn. 17: Nechápu, jak je možné, že ho na tomto místě nikdo ničím nebacil. To muselo být nějaké hromadné týmové zatmění zdravého rozumu18, nebo co...

Pozn. 18: Ano, přiznávám, že mou pohnutkou bylo přesvědčení, že ta cesta tam přece nemůže jen tak končit a určitě nějak vede dál, bo absolutně nechápu smysl lesních cest, které prostě jen tak někde končí. To jsou jako vyšlapané proto, že se každý jde podívat, jestli fakt náhodou nevedou dál?

Po přečtení poznámek 17 a 18 je vám jistě všem jasné, že cesta končila přesně tam, co ukazovala mapa. Zhruba 50 mapových metrů od kostela. A asi o 150 metrů výškových níž. Strmý svah, bahno, listí ujíždějící pod nohama, keře, roští, šlahouny, tenké záchytné větvičky, které tak tak drží v zemi. Lama v sandálech a bez čelovky. Co před chvílí vypadalo jako strmý zarostlý svah, vypadá po chvíli jako ta jednodušší část. Svah se mění ve sráz, ještě víc listí a kluzkého bahna, méně záchytných bodů. A je to tu. Posledních pět výškových metrů regulérní skalní stěna19.

Pozn. 19: Zažít tohle Hamlet, asi by pateticky nefilozofoval, jestli „být, či nebýt“. Místo toho si mohl pokládat daleko prozaičtější a zásadnější otázku „Když se mi tady z toho kamene smekne ruka nebo tady po tom bahně noha, jak hluboko budu padat? Zastavím se už o ten první strom, nebo si o něj jen přerazím páteř a budu se kutálet skrz to roští po srázu dál? Jaká je šance, že si jen hrozně rozedřu ruce o ty šlahouny a jinak se mi nic nestane?“

Na dohledávku šifry není morál, po právě odcházejícím týmu zabíráme altánek s kompostem. Rasťo neúspěšně asi hledá kolem hřbitova. Jdu tedy najít pomník, ke kterému vychází upřesnítko, ale přes cestu je natažená nějaká bílá páska, to tam teda radši nepolezu. Vracím se a vysílám místo sebe další, už převlečený výsadek. Ten se úspěšně vrací se šifrou, pásky prý jsou jen kvůli nějakému závodu. No pak se v tom má člověk vyznat, že...

Myší tankodrom.

Šifra 10 [23:27–02:17]

Á... překvapivě zase nůžky. Rezignovaně se ptám ostatních, jestli už tu letos vůbec byla šifra, co se nemusí stříhat. Prý hm, eh... jo, vlastně ta minulá! Hodiny strávené nad vystřihovánkami z ábíčka se hodí, přehyby mám dobře20. S výslednou „6D“ kostkou jsme spokojeni, další hodinu se pak snažíme dostat myši k sýrům (viz též pozn. 20). Zkoušíme i jasně logickou možnost, že když myš dojde ke zdi, vleze do ní dírou a vyleze na druhé straně. Bohužel, orgy tahle asociace očividně vůbec nenapadla. Rasťo na rozloženém plánu nachází, že různé čtverce na sebe bludištěm navazují, od čehož se mi ho ale skvěle daří odradit tím, že to nejde složit tak, aby se ty čtverce dostaly k sobě. Nějaký 3D pohled mi samozřejmě nic neříká. Lama spí.

Pozn. 20: Což je ve výsledku nakonec stejně jedno, bo druhé zadání skládám pro jistotu inverzně, kdyby se to náhodou hodilo pro jednodušší čtení, a kluci si klíčové nápady samozřejmě ověřují na tom inverzním, takže jim to nevychází...

Nakonec se nějak v diskuzi dostanem k tomu, že krychle má přece 6 stran a těch myší je tam taky 6 a všechny nás najednou napadá správný postup. Vychází i dobrá tajenka, „vrchol... y krychle“??? To jako fakt? Tak zrovna tady by snad ten jeden krok stačil... Jak to ale z toho co nejrychlejc vylámat? Dominik zkouší přihýbat rohy přímo v bludišti, ale výsledná písmena jsou divně abstraktní, blbě se to představuje. Rozkresluju si proto polohu jednotlivých stran a rohů na papír, napoprvé samozřejmě blbě, bo špatně otáčím jednu stěnu a od půlky vycházejí kraviny. Rasťo se simultánně snaží vyrobit novou krychli, na kterou by pak rohy překreslil, což by se četlo nejlíp, bohužel naráží na v ten moment neřešitelný problém, že není schopen ze čtverečkovaného papíru vystřihnout správný rozložený plášť krychle. Takže předělávám svoje řešení, tentokrát se správnou horní stranou, konečně to vypadá jako písmena. Vychází VANvPEA1, což je naštěstí bez problémů identifikováno jako vápenka21.

Pozn. 21: Jsem ráda, že to divný v a 1, co vlastně mělo být K, opravdu nebyla moje chyba :o)

Šifra 11 [02:17–03:41]

Samá hezká písmenka na různě dlouhých špagátkách, to se bude jen nějak přeřazovat. Tentokrát má velice rychle správný nápad Lenka, prý „co kdyby se do toho tady s tý strany prostě jako strčilo?“ Vyřešeno do čtvrt hodiny, zbytek času přesun.

Quest č. 1: Najít cestu, co podle mapy vede lesem k Lochkovu. Ukazuje se, že na všech mapách je značená stejně blbě. Jako jediná schůdná se zdá silnice nad vápenkou. Po krátkém výšlapu do kopce se tým před námi zastavuje a mapuje.

Quest č. 2: Najít správnou cestu, co podle mapy vede lesem k Lochkovu. Jsme na modré. Ta vede do Slivence. Tam nechcem. Takže zpátky. Těsně nad vápenkou je prošláplá cestička, co vede na tu správnou, kterou jsme předtím nenašli.

Quest č. 3: Držet se na cestě. Na cestě, která pravděpodobně existuje jen virtuálně, ve skutečnosti je to sice ze začátku pěšina podél potoka (rozňahňaná desítkami bot, co už tu prošly), postupně už je to jen rozňahňané, bahnité, zarostlé řečiště potůčku. Lama stále v sandálech a bez čelovky.

Quest č. 4: Dostat se z lesa. Jakkoliv. Mizí i ten potůček a zůstává jen bahno. Přidává se sráz. Co mi to jen připomíná? Rasťo odchází někam doleva, kde to vypadá na první pohled úplně stejně neprůchodně. Prý tam začíná cesta. Tak prý že asi přece jen ne. Necháváme ho osudu a lezeme do srázu v místech, kde už před námi lezl jiný tým, což znamená, že tam to nějak jde. Opět přibývá klouzající bahno a ubývají chyty. Naštěstí tady aspoň nehrozí nebezpečí zřícení ze skalní stěny, asi nejhorší, co by se mi mohlo stát, že mi podjede noha a rozplácnu se do toho bahna. Pohory naštěstí drží.

Quest č. 5: Nalezení Rasťa. Nahoře po kraji pole vede konečně krásná široká cesta, už jen dva kiláky po rovině. Po levé straně, zhruba v místech, kudy by měl přijít Rasťo, je sráz, který se tváří jako součást lomu (ten se mi pak teda v mapě identifikovat nepodařilo, asi to byla jen nějaká obyč rokle). Volají si s Dominikem mobilem, posléze Dominik volá i nahlas, Rasťo určuje směr, leze nahoru a po chvíli nás skutečně dohání.

Quest č. 6: Nalezení věže, která není na mapě, uprostřed polí uprostřed noci. Pomocí mobilní fotomapy mnohem jednodušší, než všechny předcházející. „To by mohlo být támhleto světýlko, že?“

Šifra 12 [03:41–04:26]

Toho textu! No nic, tak do toho. Sem tam v tom poznávám naše okolní ulice z Lužin a Ohrady. Ani nestihnu dočíst do konce, prý budem překreslovat do mapy. Ulice z prvních dvou odstavců ale nic moc nekreslí. Dominik čte až do konce a prý ta tečka na konci není tečka, ale čtvereček. Jako čtvereček mi to teda moc nepřijde, ale o dost větší je, to jo. Strká šifru pod obal mapy, na obalu vyznačené ulice prostorově odpovídají těm v šifře, hurá. Takže ten bod „zde“ je další stanoviště. Ehm. Někde na louce uprostřed lesa, kam podle mapy nevede cesta. Super. Podle fotomapy tam snad něco vede, navíc je to z kopce, takže horší než přesuny do teď to přece být nemůže22. Začíná svítat.

Pozn. 22: Tak tentokrát jen vysoká mokrá tráva. Teď už si fakt za to nepromokavý oblečení nenadávám.

Šifra 13 [04:26–05:57]

Spousta šedých divných tvarů, několik málo bílých a černých. Tak to mi nepůjde. Na louce si není kde sednout, takže scházíme kus dolů na kraj lesa. Bohužel je tam i kraj něčí zahrady a v ní pes, pro kterého jsme nejspíš společenským a zábavným vrcholem celého dne, takže mu vůbec není blbý vytrvale snad čtvrt hodiny štěkat. V tom se fakt luštit nedá, sejdeme až do Radotína23.

Pozn. 23: Samozřejmě opět s krátkou vsuvkou „Tak tudy asi ne, tady ta cesta končí...“

Lama si všímá černobílého loga, Dominik počítá, že v největším šedém „N“ dílku je 14 čtverečků a vůbec že všechny dílky mají maximální velikost stejně barevného písmene. Bedna je 26? Hustý. „Pomnik Suchoguzova“? To musí bejt nějakej renonc... Jedině, že by to byl nějakej Rus...

Černá rokle.

Už trochu stereotypně nás to žene do lesa směrem na Kosoř, kde v zatáčce má ze silnice odbočovat „lesní cesta“, opět už stereotypně do kopce. A i zde se opakuje scénář „z hezký cesty se stává horší cesta a z ní špatná cesta“. Tentokrát to naštěstí nejde až do stádia „a nakonec cesta mizí a zůstává jen bahno“. Celou dobu vede podél stěny údolí jakási kamenitá kamzičí stezička, radši se nedívat dolů. Rasťo zase na vlastní pěst daleko vepředu. Až kousek pod krajem údolí je v suťovišti pomníček, Dominik, který má jediný mapu, si ho naštěstí zavčas všímá.

Šifra 14 [05:57–09:37]

V Kosoři.

Luštíme na silnici nahoře v Kosoři, krásně tam svítí. A všem se chce spát. Tentokrát usíná Rasťo. Je jasný, že ty části šifry, co jsme dostávali průběžně, a z kterých se dá celkem jednoduše vyskreblit „další šifra je poblíž tmavého objektu, který j“, nás má naučit princip pro nejtěžší poslední část. Vymýšlíme spoustu různých postupů, od nejjednoduššího „modrá doleva, červená doprava“ k různým přepínačům a vyhazování písmen. Všechno funguje skvěle na všech případech, kromě déčka. Tam nefunguje nic. Navíc podle mapy není nikde kolem žádné místo, v jehož názvu by nebylo s, v, r, l nebo k, která v tajence chybí. Rezignovaně čekáme na deadku, pozorujeme šneky a konverzujeme s nedaleko sedícími Voly.

Asi po třech hodinách Lama přecejen šifru láme, bo se rozhodl, že to déčko prostě nějak dá. Konečně si totiž všímá, že písmenka se nečtou v řetězci, ale vždycky se musí do struktury znova vlézt. Aha. Z „tmavého objektu“ se stává obrovská černá figurka u zastávky na jihu vsi.

Šifra 15 [09:37–11:09]

Zlomky. To už tu letos jednou bylo a nedopadlo to dobře. Takže pro jistotu rovnou hlásím, že tentokrát fakt nepomůžu. Nic moc si nepamatuju, luštili hlavně (relativně, aspoň trochu) vyspaní Rasťo s Lamou, já jsem si tradičně hrála na zapisovatelku. Jo, taky tam padalo spousta divných matematických slov. Pak to nějak vyluštili a šli jsme dál.

Vracíme se do Černé rokle, odkud vede odbočka na červenou k Radotínu. Lama s Rastěm zaujatí diskuzí a bez mapy ji bez uzardění míjejí a valí dál. Prý je to úplně normální, Lenka se diví, že v našem týmu se to nestává24.

Pozn. 24: Ono se to teda nestává spíš proto, že se všichni, kdo nenavigujou, hrozně courají. Tak nevím, co je lepší...

Podle upřesnítka má být šifra 220 m pod azimutem 300° od hřbitova v Otínské. S mapou bez měřítka se to odhaduje fakt skvěle, zvlášť, když v té oblasti je jen les. Porovnávám vzdálenost od našeho baráku k metru, podle toho to vychází někam do prostoru, kus na jih od červené. Podobně to vychází i na mapě v mobilu, co aspoň nějaký měřítko má. Rasťo pod vlivem davového routingu míří daleko před námi přímo dolů do vsi, my se zastavujeme nahoře v zatáčce nad kopcem. Dolů už je to moc dolů a žádná odbočka zatím nebyla. Je to jasný, nevyhnem se tomu ani teď. Les, větve, křoví, šlahouny, trní, kopřivy, bodláky, houští. Volá Rasťo, že je dole spousta týmů, co hledají zadání. Pro jistotu chytám satelity, abychom se náhodou někam nestočili. Po asi dvou stech metrech prodírání podrostem vylézáme na pěšinu, která vede přímo k oplocence s šifrou. Vracíme se zpátky na cestu do Radotína. Peklo ještě nekončí, i z téhle cesty se stala bahenní skluzavka. Nikdy bych neřekla, za jak krátkou dobu si člověk může vytvořit těžkou averzi k bahnu.

Šifra 16 [11:09–12:00]

Než se doplácáme do Radotína, je půl dvanáctý. Tak to už asi nestihnem. 64 slov, podezřelá slova „s dírou“. Mřížka. Akorát nefunguje. A není čas. Chytáme se tedy jedné z mála možných adres – Šemíkova pána, že aspoň sejdem dolů do města. Škoda, mít tak půl hoďky navíc, nejspíš bych to vyhaluzila. Po cestě potkáváme restauraci se zahrádkou a točenou zmrzlinou, která si (očividně nejen v našem týmu) hned získává větší prioritu než dohledávání cíle.

Závěrem

Šifry super, umístění šifer na krásných místech, ale ta trasa a dohledávky... No aspoň je o čem psát, že :o)

za tým t.č. voy-a-ger
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =