Hlavní strana
Fotogalerie

25. května 2013

První krysosmrtí Dnem aneb Za krásami moravské metropole

Před startem

Byli jsme v Praze, v Hradci, v Brodě i v Budějicích, ale Brnu jsme se zatím úspěšně vyhýbali. Brácha somruje, že bysme taky mohli přijet někdy tam, že by si zas jednou rád šifrovačku zkusil. Fajn, jsme nově pojízdní, vybírám Dnem jako zástupce jednodušších šifrovaček, kde by se mohl Zbynďa občas i chytnout, přesvědčuju Ondru, že pršet má jen hrozně málo a že to přežije a hurá na východ.

V rámci oddálení ranního vstávání spíme u nás na Vysočině, dálnici z Jihlavy projíždíme v zájmu nových tlumičů víceméně celou v levém pruhu, míjíme první dva sjezdy na Brno, ale vlastně se kvůli pochybné Ondrovo navigaci, která ukazuje pozici auta asi sto metrů za skutečnou polohou, otáčíme asi jen osmkrát. Parkujeme kdesi v Husovicích asi kilometr a půl od startu, kupujeme naprosto zbytečnou celodenní jízdenku na konečné tramvaje (aspoň, že o víkendu platí jedna pro dva lidi... teda doufám... btw asi se ze mě stává pragocentrický Pražák, neb jsem při zkoumání brněnské MHD naprosto vážně uvažovala nad tím, kde se tam asi normálně kupujou lístky, když tam nemají metro), vzdálenost na start překonáváme pěšky asi za deset minut, bo jsme kvůli navigaci přijeli pozdě, na startu fasujeme obálku a stužky, otvíráme deštník.

Na startu

„Sestavte trojici znaků a přijďte k autobusu.“ Fajn, dvojici máme hned, ale třetí je problém. Měníme druhého a hledáme jiného třetího. Toho stejného třetího ovšem hledají i další týmy, Ondra tedy přichází se strategií viditelně ukazovat a vykřikovat vlastní symbol. Funguje to, hned se nás ujímá dvojice, co nás potřebuje, a jdeme čekat frontu na autobus.

Šifra 1

V autobusu nafasujeme první šifru. Takže sledovat cestu... To bude přes zamlžená okýnka celkem sranda. Snažím se sledovat trasu podle mapy, Ondra značí čtvrtě, kterými projíždíme. V autobuse je nátřesk, takže tým, který stojí nad námi, chtě nechtě nám kouká přes rameno a očividně zatím vůbec netuší, co se šifrou, vyhrává nápovědu zdarma.

Moc víc toho v busu nestihnem, nečekaně nás vysazuje v Řícmanicích. Eh? Tak se asi zbytek trasy budem vracet do Brna, no... Sedáme si, že doluštíme šifru. Vychází kraviny. Týmů začíná ubývat. Tak znovu a lépe, někde tam bude chyba. Zas nic. Co dělám špatně? Dohledávám přesná místa přejezdů řeky. Asi na pátý pokus konečně vychází Konůpkova louka, překvapivě úplně na opačnou stranu od Brna. Po návsi už posedává jen pár posledních týmů. No jo, tak prostě asi nevyhrajem.

Šifra 2

Pomalu se po rozbahněné lesní cestě škrábem do kopce, Ondra určitě v duchu hrozně nadává, zatím naštěstí ne nahlas. Lepíme týmové lepítko za mnoho již nalepených lepítek. Usedáme, Zbynďu napadá brát tolikátá písmena z vypsaných „předevčírem, zítra“ a tak, oceňuju nápad a rozvádím ho správným směrem, počítám dny a jdeme dál.

Šifra 3

Po cestě míjíme křižovatku s rozcestníkem. Bohužel je až kus z cesty, na druhé straně křižovatky, takže k němu sbíhám, abych si ho mohla vyfotit do sbírky. Následuje mě několik týmů, které pravděpodobně spoléhaly na to, že je dovedeme k dalšímu stanovišti. Vracím se zpět na cestu, týmy se zmateně rozhlížejí a začínají mapovat. Hrdě fotím úlovek.

Prezidenti u arboreta jsou otázkou pár minut, pak ovšem volíme – určitě ne jako první – špatnou cestu, která se po chvíli ošklivě stáčí na jih. Na obou stranách houština, budeme muset zpátky.

Šifra 4

Mrholení se opět mění v déšť, bereme zadání a schováváme se v lesíku přes cestu. Prý „počkáme, až to přejde“. Oponuju, že to bysme tu taky mohli zůstat do večera, oblékám pláštěnku, abych si nerozmočila zadání, a jdu vyzvednout heslo modřín. Nazpátek se vracím mezi stromky, co kdybych náhodou něco našla. A vida, tuhle je napsáno „bílé“.

Tak copak je v mapě bílého? V okolí teda nic moc, jedině tuhle březová alej, ale to nemůžeme riskovat. Budeme muset doluštit. Ondra mezitím posvačil, navrhuje strategicky rozmístit tipovaná místa do rohů a jdeme čekat frontu na orga. Dostáváme polohu všech lodí, obcházím je zase já, když už mám stejně rozmáchaný boty, že... Alej bílé kůry východ, tak přece břízky.

Šifra 5

Ta mapa má prostě špatně značené cesty, i normální hliněná cesta je značená jako zpevněná, co to je? Na křižovatce zase scházíme kousek špatnou stranou, zase se vracíme. Když se nedaří...

U břízek pařízek, na pařízku dům. A v domě spousta zvířátek. Některé básničky jsou jasné, jiné vůbec, občas dokonce vychází stejné zvířátko? Že by měla vycházet stejná zvířátka? Ondru napadá, že jedno bude vždycky nahoře, druhé dole, a tak se budou řetězit. Zbynďa luští medvěda na nebi. Pár zvířátek tam sice moc nesedí, ale to už se dá domyslet. Jen ta tajenka – „pod mostem“ – co to jako má být? V mapě je zvýrazněný jediný most, tak teda asi tam, no...

Šifra 6

Ještě větší kopec a ještě víc bahnitá cesta než na dvojku, super. To už mě Ondra fakt asi zrakví. Ze silnice jsou naštěstí kolem mostu vidět týmy, aspoň že jdeme dobře. Slézt pod mostek je trochu kaskadérský výkon, cesta zpátky ještě větší.

Konečně to vypadá na neprůchozí šifru. Je to divné, spousta čar a prázdných očíslovaných chlívečků a několik obrázků, správné pojmenovávání nám nikdy moc nejde. Tak asi do každého chlívečku jedno písmenko, ale jak? Čísla celkem odpovídají délce názvů obrázků, tuhle to je určitě blesk a toto lusk... to je dost podobný... A já mám nápad, mám nápad! Takže tečkovaná čára znamená změnit jedno písmenko, plná přidat a čtverečkovaná změna pořadí písmenek, ha! Stejně nám ale doluštění trvá hrozivě dlouho, jdou nám hlavně ty slepé větve. Ondra myslí, že ty čáry určujou přesnějc, co kde se jak mění, ale moc to nevypadá. Konečně se z jedné větve dostáváme na „postel“, z druhé by to teoreticky mohl být „kotel“, když přimhouříme oko, třetí větev je hrozně dlouhá a volná, prostě to určitě bude „kostel“. Na přesná určení stanovišť se tady očividně nehraje. Zbynďa na mapě nachází kostel v blízkých Babicích, snad to tam bude.

Šifra 7

Ze zatáčky silnice uhybáme na turistickou cestičku, která je sice kratší, zato znatelně prudší, užší, bahnitější a zarostlejší. U kostela skutečně šifra je, i lepítek ubylo, úspěšně se prokousáváme dopředu.

Obsazujeme volný vstup do požární zbrojnice, přestává pršet. Ta kostka je nějaká jetá. Proč má proházené protější strany? Proč jsou protější strany vzhůru nohama? Proč je ta boční strana psaná blbě zboku a ne normálně shora? Proč se na každé straně kostky vyskytují kromě jedniček a dvojek jen čísla, která když se přičtou k číslu strany, dávají osm? Ondra spí a Zbynďa moc nepomůže. Asi po hodině a půl střídavých různých marných pokusů a zírání do šifry voláme pro řešení, bo do konce zbývají dvě hodiny, tak ať aspoň stihnem zbylé šifry.

Proradně mi nepochopitelně chcípá mobil, orgové v pravidlech vyžadují volání jen ze zadaného čísla, to je super. Měníme simky, org mě předává jinému orgovi, který nás naviguje na závrt na sever od vesnice. Všechny týmy sice odcházely na druhou stranu, ale tak třeba šly jen do hospody, že? Jakmile se zvedneme zpod střechy, začíná zase pršet. Nacházíme závrt, nacházíme zadání, překvapivě jen pro experty. Volám znovu orgovi, org se omlouvá, že naše stanoviště je na úplně druhém konci vesnice u Tyršova pomníku. Super. Takže zpátky ke kostelu a dolů z kopce, kam odcházely všechny týmy.

Šifra 8

Mezírkama v mrakách vysvitává sem tam sluníčko. Ty tvary jsou jasně sousední státy, z každého fontu jsou dvě písmena. No tak si to nakreslíme, ne? V hrubých obrysech překresluju státy s pozicemi písmenek na fólii. A dál? Tak můžeme ty dvojice spojit. Ještě by to chtělo něco udělat s těma písmenkama, přece jen Q, F a G asi v řešení nebudou. Co takhle průměr? U Huberta! Že by hospoda? Tak nic, jen studánka.

Šifra 9

Scházíme zase do lesa, dostáváme zadání semaforových panáčků. Tak zkusíme to přečíst, případně dle Ondry sečíst po dvojicích, co jsou pod sebou. Už asi čtvrtý znak vůbec neexistuje. Hmpf. Taky by to mohla být grafika. Prvně to sice moc nevypadá, ale když se člověk soustředí, něco to opravdu kreslí. A Liščí studánka leží předpokládaným směrem.

Šifra 10

Poučena předchozím blouděním, na poslední křižovatce odbočuju správně na úzkou cestičku, značenou v mapě jako velkou cestu, a opatrně klouzáme bahýnkem z kopce. U studánky zadání „v tomto textu šifru nehledejte“ a poloha cíle. Když není šifra v textu, bude asi někde jinde. To N v logu je takové divně otočené, kde je minulé zadání? Ajo, džem! Zbynďa se to marně pokouší vyluštit celou cestu dolů, bude to chcít ještě dlouhý trénink.

Cíl je hned u nádraží, máme ještě asi půl hodiny čas, ale akorát nám ale přijíždí vlak na Brno, další prý jede až za hodinu. Stejně už jsme skončili na sedmičce, Ondrovi se čekat nechce, vynecháváme tedy návštěvu cíle a dobíháme vlak. Ještě píšu orgům, že džem máme, ale nestíháme, orgové z toho mají srandu.

Závěrem

Lehké šifrovačky chodím moc ráda, člověk aspoň nemá ten pocit marnosti, když pět hodin bez nápadu zírá na nějakou multikrokovou šifru. Trasa by bývala byla fajn nebýt deště a bahna, jen teda mohla být kapku kratší, do těch avizovaných 10-15 km jsme se opravdu nevešli. Možná by nebylo špatné přidat i kategorii jednotlivců, mám pocit, že tentokrát bych to zvládla projít sama stejně rychle (a přesunovat se ještě rychleji) než v kompletním týmu. Orgům díky za hru!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =