Hlavní strana

19–20. března 2016

Páté krysosmrtí Po trati, tentokrát se Spícími Voly aneb Jak to dopadlo úplně jinak

Před startem

Letos to vypadá na velmi hostovací rok. Po Sendviči i Po trati a Matrix, dál se uvidí… Naštěstí mají Volové místo a asi se těší na usnadnění orientace po Praze, takže ani nemusím moc somrovat.

Na startu

Recyklaci loňských hub nevítají Volové na Václaváku úplně s nadšením, spíš to vypadá na drobné traumátko. To se naštěstí nás, kdo jsme loni hrdě vykysli už (až?) na sedmičce, netýká… Zároveň mají radost, že budou mít letos houby brzo za sebou.

Ve 14:00 otvíráme obálku, kde nacházíme obrázek lezce. Míša hned nahazuje, že by se mohl odevzdávat u ryzce, což je fajn, ale celkem na nic, když stejně nevíme, kde, a jestli vůbec tu ryzec je. Takže hromadně míříme na horní konec náměstí, kde až druhou od konce skutečně nacházíme houbu lišku ryzec, kde lezce vyměňujeme za další obrázek a hurá zpátky náměstím dolů. Na startovní aktivitu dost vopruz. Urychlení postupu, kdy by si každý vzal prázdný papír, stoupnul si k jedné houbě a ostatní ho po telefonu navigovali, co má kreslit, mě samozřejmě napadá až o dost pozdějc, kdy už se to skoro ani nevyplatí.

[14:07] Vítejte na startu!

… taky by to chtělo zadat to startovní heslo, že…

Dělíme se až na dolním konci náměstí, kdy zbytek týmu odchází zpátky za smržem, já zůstávám číhat u muchomůrky. Org je naštěstí shovívavý, uznává mi bačkůrku, scházíme se k doluštění. Ehm. Nějak to nic nedává ani podle pořadí průchodu, ani podle pozice hub. Někoho napadne znovu vylovit startovní pokyny, kde je tak trochu přehlédnutý hint, že „máte-li všechno a nevíte, co s tím, vraťte se na start“. Velmi „nenápadně“ se shlukujeme nad startovní lavičkou, Lipča sčítá text na 35 písmen, což je tak akorát, co potřebujem, vypisujem nějaký divný shluk písmen, ze kterého Honza scrabblí hastrmana, kreslím týpka s fajfkou na vrbě, odevzdáváme orgovi, máme další stanoviště. Hodinu na startu? To teda nic moc… (Pravda, mohlo to být čtyřikrát horší…)

Tramvaje přes Václavák vtipně nejezdí, takže na Karlák k Sedlerům vyrážíme pěšky.

Šifra 1

[15:04] Stanoviště 1: Jste tu 3.

Třetí? Tak to ten start zase až tak špatnej asi nebyl? Dostáváme startovní pivo, servírka vypadá dost nenaloženě už teď, co asi bude dělat, až tu bude o x týmů víc? Moc nechápeme, jak sem chcou orgové nacpat třeba třicet týmů a celou první část hry si libujeme, že konečně se někdy vyplatí být na čele, aspoň si je kam sednout. (Poherní info o tom, že hospod bylo víc, sice mnohé vysvětluje, ale i tak se v několika hospodách na náš stůl stála fronta…)

Jů, potratí sklenice! Tak to někdo rychle vypijte, ať to můžem vyluštit. Dokonce jsme sklenici krásně vytřeli ubrouskem, bo „ten papír se bude určitě dávat zevnitř, jinak by ty kolečka nebyly vidět“. Autorská kolmo prosvěcovací metoda mě nadchla, my jsme luštili amatérsky proti oknu.

[15:14] Další stanoviště hledejte v restauraci Žlutá pumpa, Belgická 11. Půllitr je váš, vemte si ho s sebou.

… což řeší dilema „je půllitr součástí zadání?“.

Tramvaje přes Václavák vtipně nejezdí, takže přijíždí totálně nacpaná dvaadvacítka, kterou Lipča vzdává, že dojede příští. Na Ípáku – dnes poprvé – přestupujeme na jedenáctku a jedeme na Bruselskou. Lipča se nějak přenesl prostorem a už na nás v hospodě čeká a s ním u vedlejšího stolu i Přizdisráči.

Šifra 2

[15:35] Stanoviště 2: Jste tu 3.

Jů, potratí podtácky! Pojmenováno, opísmenkováno, přichází vrchní, že až budem vědět, co s tím, jestli bysme mohli odejít, ať je místo pro další. Ok, balíme se a jdeme luštit ven, kde už možná potkáváme jeden z týmů „luštících“ bez podtácku. Nápad, že se tácek bude muset nějak rotovat podél čar naštěstí rychle padá, zjišťuju, že slova na stejné písmeno jsou vždycky stejně daleko od sebe, a sice na průměr tácku, přikládáme tácek, vypisujeme… dvojice písmen, neb tácek má dvě pozice. Sakra. Karel scrabblí „pošli konkurs“, akorát je problém, že poslední písmeno může být S i Z. No nic, nezbývá, než doluštit princip, ověřujeme ještě na K a O, super, funguje to, posíláme heslo.

[15:53] CHYBA: Zadali jste chybné heslo (konkurz).

Wtf? Třikrát znovu zkoušíme, že poslední Z je správně. Pak teda vyzkoušíme i ta zbylá písmena, takže z „pošli KOnkurZ“ se zákeřně stává „heslo KOmparZ“. No, stane se i v lepších rodinách… Ve zbylém mezičase patnácti minut se aspoň přesouváme zpátky na Ípák…

[16:08] Další stanoviště hledejte v pivovaru U Bansethů, Táborská 49. Popsané tácky si odneste s sebou.

… kde nastupujeme opět do jedenáctky a frčíme na Synkáč…

Šifra 3

[16:23] Stanoviště 3: Jste tu 3.

… kde tentokrát kromě Přizdisráčů už luští i voy-a-ger. „Jste trudnomyslní? Něco si objednejte.“ Tak jo. Paranoidně obracíme podtácky a pročítáme jídeláky. O dost milejší servírka než v první hospodě nese objednané pivo a s ním účet, který naštěstí vcelku rychle napadne někoho otočit. Ejhle, co jsme to už všechno stihli vypít? Podle hrozného hrabopisu usuzuju, že jsou důležitá jen první písmena. Která navíc počtem pěkně sedí na text dole. A co zbude, to bude heslo. Odhaduju to na „plch“, tým ale nechce opakovat minulou chybu a radši dolušťujeme. Plch se mění na plech, a nakonec dokonce na poslech. No, aspoň ten základ tam byl.

Týmu u vedlejšího stolu se očividně podařilo účet zašantročit, takže se jim servírka nenápadně snaží pomoct: „A kde máte ten účet? Nespadl vám sem někam?“ „Aha, vidíte, spadl, díky.“ Načež odkládají účet zpět na stůl a nejspíš vesele pokračují bez něj…

[16:39] Další stanoviště hledejte v Pivním baru Blanická 28.

Tak to bychom se zase mohli svézt, že? Co takhle třeba jedenáctkou, tou už jsme dlouho nejeli…

Šifra 4

[17:02] Stanoviště 4.: Jste tu 3.

Nečekaně. Voy-a-geři zrovna odcházejí. Hovězí maso bez googlu? Ehm… Lipča mezi věcma na stole naštěstí nachází helppapír s aspoň přibližným popisem, kde co je. Horní a dolní šál (ten věšák byl fakt vtipnej) mi snad i něco říká, i na ten ořech už jsem někde narazila, ale maso veverka? Wah. Najisto určujeme oháňku a skoro najisto i veverku. V odhadování hesla se mi konečně začíná dařit. „O a E? To bude kostnice.“ I ostatní části vypadají, že by to mohlo sedět. Lída kostnici bere a pouští nás do vedlejší místnosti…

[17:16] Stanoviště 4$: Jste tu 3.

… kde kompletní čelo průběžného pořadí zírá na obrazovku s hracím automatem. Přidáváme se a zíráme taky. Asi tři cykly nám trvá vychytat všechny chyby v zápise. Ale jak se to sakra řadí? Honza v mapě nachází Rostovskou, která vede podél Botiče. To by šlo. Prcháme z už trochu přelidněné místnosti. Na chodbě se tým ještě neúspěšně snažím přesvědčit, že mi to o písmenko nevychází a ten most je vlastně až v sousední ulici. No jo, když někdo neumí počítat a napíše si řadu 41-39-37-39, to pak ty písmenka nevycházejí. A navíc můžeme zase jet jedenáctkou, to bude určitě správně!

Šifra 5

[18:22] Stanoviště 5: Jste tu 4.

Sakra, někdo nás předběhl. Ale i tak furt dobrý. První šifra, co není v hospodě. Hmhm, takový obyčejný věty, nic tam extra nevyčuhuje. Teda kromě náčelníka skautů, kterej tam vypadá fakt divně. Dvakrát je tam divnej slovosled a to je tak všechno. Chvilku vypadají slibně slovní druhy a kreslení grafiky. Nic. Všechny věty 3–5 slov, nejkratší slovo čtyři písmena. Proč? Nefungujou ani pády. „Co ovlivňuje změna slovosledu?“ „No snad jen větnej rozbor, ale přece by nedělali šifru založenou na větným rozboru…“ Vůbec tomu teda nevěřím, ale pro názornost kreslím grafický rozbory (a to jsem si celou základku a střední myslela, že tohle nikdy v praxi nevyužiju).

Dobrovolný přesun do hospody, kam nás po chvíli následují i Přizdisráči. Objednáváme si večeři. Vracíme se k rozboru, bo na nic jinýho to fakt nevypadá. A je divný, že se vždycky rozvíjí jen jeden člen, takže se to nijak nevětví. To musí být schválně. A náčelník skautů musí znamenat morseovku, „bo skauti umí jen morseovku“. Fajn, v tom případě to ale nebude na slovech, ale na vazbách mezi slovy… Přizdisráči odcházejí. Pfff. Mým krásným postupem, kdy procházím stromem podle pořadí ve větě, bohužel nic nevychází. Lipčovým postupem, kdy rozbor bere jako morseovkový strom, vychází jen nějaké MGRC. Kolem deváté se začínají objevovat první zmínky o půlnočním vlaku do Brna. Tentokrát to teda bude dost bídnej výsledek.

Z nouze zkouším největší bruteforce řešení jen podle počtu morseovkových znaků. Na konci mi vychází OVA, ale víc s tím nehnu. Karel si něco píše, bere mapu a velmi nadává. Doluštil Lipčův postup až do konce. Takže můžem vyrazit na křižovatku Magistrů a Čapkovy… Tentokrát to bude pěšky rychlejší než jedenáctkou.

Šifra 6

[21:26] Stanoviště 6: Jste tu 13.

(3 hodiny a 4 šifry za vedoucím týmem)

Au. Ale buďme rádi, že tu vůbec jsme, že. Nikde nikdo. Asi máme fakt velkou ztrátu. Obrázky. Míše je hrozně povědomý mim, co honí mimino, hledá na netu, nachází palindromy. Mně jdou teda hlavně ty kratší jako „Bob“ a „mávám“. Dáme asi půlku obrázků, podle rejstříku dohledáváme Pod Sychrovem. Je to celkem štreka, že bychom se svezli? A hele, jedenáctka! Ovšem ten kopec…

Šifra 7

[22:30] Stanoviště 7: Jste tu 10.

(3 hodiny a 3 šifry za vedoucím týmem)

My jsme někoho předběhli? Aha? Kde? Tady zase nikde nikdo. Přečteme si o lososovi, najdeme v textu spoustu zbytečných slov na ne- a to „tisknout“ přece jasně odkazuje na slovesné třídy. Volové naštěstí podobnou šifru prý už asi dvakrát viděli, takže nápad na klávesové zkratky mají rychle. Průhonická vypadá dobře, akorát je to tak nějak divně mimo civilizaci… Už ani ta jedenáctka tam nejede, musíme busem.

Šifra 8

[23:14] Stanoviště 8: Jste tu 8.

(3 hodiny a 4 šifry za vedoucím týmem)

A zase nikde nikdo. Ale posouváme se pořadím, takže někde kolem nás přece nějaký týmy být musí? 84 políček, z toho tři nuly, jasný sudoku. Přepisuju a bleskově luštím. Bylo to nějaký jednoduchý. Ale vychází to, asi to bude dobře. A dál? Karel čte mezitím nápovědu v braillu. „Suma sudoku čeká“. Tak sudoku bysme měli. Součet doplněných čísel je asi 185, celé sudoku dohromady 405. Takže kóta to nebude… Vychází až součty v braillu, hurá. Další stanoviště východní konec U Trati.

Šifra 9

[23:55] Stanoviště 9: Jste tu 8.

(3 hodiny a 4 šifry za vedoucím týmem)

Tak tady se nechytám ani omylem. Fyzikální veličiny rozhodně nejsou můj kámoš. Horší je, když jim v řešení začne vycházet Betlémská kaple. Prvně jen jako „betlkpl“. Snažím se jim cestu do centra rozmluvit, že tam žádnej park není a že tohle rozhodně musí doluštit, jinak nikam nejdu. Jenže pak přidávájí M a E a na Betlémskou kapli to vypadá furt víc. Tak snad jedině, že by nějaká byla i někde tady v okolí… Vypadá na to i upřesnítko. Ta na Žižkově je furt ještě dost daleko, ale Honza nachází jednu přímo na Strašnicích. To by šlo. Potkáváme první tým po dlouhé době, chvilku po nás přichází Freezy Bee.

Šifra 10

[0:36] Stanoviště 10: Jste tu 8.

(3 hodiny a 3 šifry za vedoucím týmem)

Ojoj. Karel nevypadá vůbec nadšeně, když šifru vyzvedává. Bodejť by ne. Vypadá fakt děsivě. Ta šifra. Spleť barevných čar na tmavě zeleném podkladu. Dvakrát. Zas si myslím, že když přijdeme na to, co to je, řešení už bude jednoduchý. Takže co to je? Metro áčko má zelenou trochu jinou, nesedí to ani na schéma tramvají, to má víc barev. A ty čáry postupně doprava mizí a pak tam jsou dvě hnízda, kde zase všechny začínají. A oba grafy nejspíš patří k sobě. Hmpf. Tak znova. Proč je tam ta zelená? Zároveň nás s Lipčou napadá kulečník. Jasně! Akorát se nikomu vůbec nechce do luštění, bo nejdřív si myslíme, že koule budou po stole vykreslovat písmena, takže spárovat pohyb po osách x a y bude hroznej vopruz. Naštěstí někoho napadá, že by třeba mohlo stačit jen to, kdy a do který díry která koule spadne, že by to mohl být braille. No vida, zas tak hrozný to nakonec nebylo. Další zastávka křižovatka Útulné a U Krbu.

Šifra 11

[1:32] Stanoviště 11: Jste tu 7.

(3 hodiny a 3 šifry za vedoucím týmem)

A máme tu první usínací krizičku. Slova máme rozdělená do okruhů, akorát ne úplně přesně. Slepý úhel očividně orgům unikl, takže místo kružnice máme spíš esko. Že tiché bude nejspíš víno bez bublinek se mi nevěří, ale google si to myslí taky. Začíná být fest kosa. Říkám si, že tady usnout nesmím, že bych třeba mohla zmrznout :o) Moc to nepomáhá. Karel se ve výsečích pořád snaží vidět pravidelné kružnice, ale bo kružítko přece s sebou nemáme a podtácek je moc velký, trvá mu dost dlouho, než přece jen to kružítko vytáhne a kružnice nakreslí. Pak už to jde najednou celkem rychle, párujeme protiklady, Karel je spojuje přes středy a hurá, semafor je na světě. A z něj samozřejmě zpřeházené řešení. Ještě jsme nepoužili tučná písmena, ale ani to nebude potřeba. Honza (opět) koukne do mapy a ptá se, jestli to můžou být Židovské pece. Jasně, co by ne?

Šifra 12

[3:14] Stanoviště 12: Jste tu 8.

(4 hodiny a 3 šifry za vedoucím týmem)

Průchodovka. To „naakumulovalo“ spolu se zmínkou o Polybiově čtverci v pravidlech je moc okatý.

Cestou k zámečku na Sluncové procházíme známým (teď už možná dokonce zkolaudovaným) podchodem pod železnicí. Fakt by mě zajímalo, jakýho experta napadlo umístit na ty dlouhý prudký schody rampu pro kočárky. Na tom sklonu by snad ležící dítě z kočárku i vypadlo… O tom, že matka, která by tudy kočárek vytlačila nahoru nebo ubrzdila dolů, by musela být tak trochu Schwarzenegger, ani nemluvě. Hlavně, že si v lejstru můžou odškrtnout kolonku za kočárky a invalidy…

Šifra 13

[3:50] Stanoviště 13: Jste tu 7.

(4 hodiny a 2 šifry za vedoucím týmem)

Á, sedmisegmet se sirčičkama. Akorát některým chybíjou hlavičky a ostatním nožičky. Tak si doplníme ty nožičky. Čtu „SLEPA AUSAHNU… tohle neexistuje… NAUE… zase neexistuje… EU.“ „To je skoro německy, ne? A nebo to slepá říká, že dál vychází bordel?“ Karel je naštěstí pečlivější a nožičky si i kreslí. Taky na rozdíl ode mě chápe rozdíl mezi zápisem V a U  divný E bez vrchní nožičky je prý malý t. Aha. Tak ještě ty hlavičky. Logicky chceme doplnit hlavičky tak, aby nikdy nebyly dvě u sebe. Jenže to nejde.

Při zavírání mi vypadne z ruky termoska a poleju si rukáv. Aspoň že ten čaj nebyl sladkej. Když slepá, tak snad braille, že? Lipča má nějakou hrozně chytrou a návodnou poznámku, kterou si Karel interpretuje nějak úplně jinak a píše řešení. Hustý. Tak tady bysme mohli konečně někoho trhnout. Posíláme pampelišku.

[4:16] Další stanoviště hledejte při východní straně budovy bývalé celnice severozápadní dráhy v Karlíně za budovou River Garden Office.

Nic složitějšího už se asi najít nedalo. A protože ani na Invalidovně co? Nejezdí tramvaje, musíme na Křižíkovu pěšky. Metro jede až za 20 minut. Horší je, že jako River Garden Office je na mapě označený jen druhý komplex, zatímco ve skutečnosti má tenhle nápis už první blok. Nedaří se mi ostatní udržet, že jdeme ještě o kus dál, takže tak různě random obcházíme už první komplex a ploty za ním. Nakonec na netu radši dohledávám, jak přesně to má vypadat, nacházím v mapě a velím k přesunu. Zase tam jsou samozřejmě nějaký další ploty, ale dají se obejít.

Šifra 14

[5:03] Stanoviště 14: Jste tu 5.

(4 hodiny a 1 šifra za vedoucím týmem)

Jo! Dvě místa! Po chvíli týmové spolupráce máme pojmenováno, máme vyškrtáno. Míša v tom vidí jasný písmenka a že to doscrabblí, že těch možností, který písmeno z těch shluků vybrat, zas není tolik. Tak jo. Upřímně mi zpětně ten autorský dolušťovací postup přijde hodně a zbytečně zhulenej. Mapy jsme věděli, ale proč tak složitě?

Komenského náměstí. Uwá, to je na Žižkově! Nechcu tunelem, nemám ráda tunel! Zvlášť z týhle strany. Tímhle tunelem chodím vždycky z týhle strany. Z tý druhý je to totiž z kopce.

Šifra 15

[6:02] Stanoviště 15: Jste tu 4.

(3,5 hodiny a 0 šifer za vedoucím týmem)

Tak už by se mohl pomalu blížit cíl, ne? Loni sice bylo 15 šifer, ale pětka byla navíc sedmidílná, takže letos čekám ještě tak dvě další šifry. Právě jsme dohnali čelo. Chudáci Nejnekvazidiagonalizovávatelnější tu visí už tři a půl hodiny. A visí tu i zbylé dva týmy. Stanoviště je ale tradičně opuštěné, takže nic z toho nevíme.

Šachovnice je moc silný směr, nějak se nám z toho nedaří vyprostit. Napadají mě ještě miny, ale na to je rozložení čísel moc divný. Jinak toho moc nevymyslím, poměrně brzo lehce usínám. Přichází voy-a-ger a po chvíli prý i dost rozhodně odchází, takže si myslíme, že to dali. Na náměstí dost fouká, přesouváme se ke vchodu paneláku, kde usínám definitivně. I když pořád jen tak, že ostatní slyším. Jó, kdybych si to aspoň i pamatovala… To rozložení čísel je fakt divný. Tak aspoň stejný čísla vybarvím, ať su aspoň trochu užitečná. Kdyby tam nebyla ta blbá šachovnice, byly by ty barvy líp vidět… Třeba je tam jen tak?

Bude osm. Začínají mě hrozně zábst nohy, takže zbaběle vyhrožuju, že buď se přesunem někam do tepla, nebo že jim uteču. Tým souhlasí s mekáčem na Florenci (kde mají inteligentně otevřeno už od šesti). Libuju si, jak to odtud budu mít blízko na metro, až to po snídani budu chtít vzdát úplně.

V mekáči luští Přizdisráči a Bazinga. Cože? Jako fakt? Takže dál jsou zatím asi teda jen voy-a-geři a ten jeden další tým, co nevíme, kdo je. Dáváme si snídani a Honza přichází s highlight nápadem celý hry. „No a nemohlo by to být něco jako ty Yettiho kužely? Jakože kostky z boku?“ „…!!!“ Ne, že bych věděla, o co jde, ale rychle chápu. A ne, že bysme se myšlenkou na 3D boční pohled nezabývali. Nechápu, že nás nikoho nenapadlo si to představit barevně (dobře, černobíle). Ale jako vůbec. Celou dobu jsem myslela na to, že ve 3D by to byl takovej podlouhlej kopec, se kterým by se přece nedalo nic dalšího dělat. Začíná vycházet „cíl“. Jako fakt? Rychle dojídáme, dopíjíme a odcházíme. Euforie.

V cíli

Cíl je ve skautské klubovně u Olšanské. Ptáme se, kdo všechno tu už je. „No nikdo, jste tu první.“ Jako fakt? Kde jsou voy-a-geři?

[9:10] Stanoviště 16: Jste tu 1.

Dostáváme zadání úkolu. Tak za ty tři hodiny bysme to snad stihnout mohli. Snad. Sud je totiž pekelně natlakovanej, takže jediné, co teče, je pěna. A ta sedá zatraceně pomalu. Kluci proto rychle vyvíjejí strategii, že vždycky odtočí jen trochu, aby toho nemuseli moc dopíjet a aby nám jen rychle naskakoval čas. A že až dorazí někdo další, aspoň nám bude pomáhat odtáčet a my už budeme mít dost času na usazení pěny.

Za tři čtvrtě hodiny konečně doráží Přizdisráči (kteří, jak Karel předpovídal, si řekli, že když tu patnáctku dali Volové, nemůže to být nic těžkýho) a chvilku po nic Šestý nesmysl. Tou dobou už máme na natočení asi šest minut a vypadá to, že z pípy konečně začíná týct i trocha čistýho piva.

Je načase to skončit, Karel opatrně točí, Honza s Míšou pomáhají upíjet a za čtyři minuty je hotovo.

[10:13] Gratulujeme k dokončení hry! Jste 1.

Došli jsme Po trati! Vyhráli jsme Po trati!

Závěrem

První část po hospodách byla fajn. Když byl tým dostatečně vepředu. Hlavně to vyřešilo věčný problém městských šifrovaček, kam na záchod :o) Prostřední část byla dost plonková, nedalo se moc ztratit, ale ani nahnat… Zvlášť ve značně prořídlém popětkovém poli. Dero v diskuzi napsal: „… poté, co jsme v hospodě vyluštili pětku právě v okamžiku, kdy jim přišlo objednané jídlo, jsme si říkali, že tam skončí.“ My taky.

Přesuny se daly i bez mhdčka, na které nám v noci běžně chybělo tak pět minut, takže jsme museli většinou pěšky… Kdybych za sebou posledních asi deset kiláků netáhla nohu, neb asi skříplej nerv v kyčli, bylo by to úplně bez problémů (i tak jsem překvapivě pořád šla rychlejc než většina týmu, celkem nezvyk :o) ).

Co mi letos vadilo, bylo dolušťování. Třikrát jsme museli doscrabblovat, protože hledání principu, podle kterého získaná písmena seřadit / vybrat, by bylo nepoměrně delší (automat, rozházená, osmisměrka). A ani po vysvětlení v cíli a přečtení řešení asi úplně nechápu, jak že se to vlastně mělo řešit.

Jinak se mi to ale líbilo. Dost. Když jsme někde zůstali viset, nikdy to nebylo kvůli špatné šifře. A navíc ty artefakty! Velké díky orgům!

A velké díky mému adoptivnímu týmu! Je úžasná změna, když člověk není v pozici tahouna týmu. A když na desítce řekne, že ten kulečník se mu vůbec luštit nechce, že to udělá někdo za něj…

za tým t.č. Spící Volové
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =

Lipča

31. 03. 2016, 22:45

No jo, Indexi, ale tys taky byl ochotny na poslednim Parku hodit kocar na zada a vynest ho do skal :-)


INDÖX

30. 03. 2016, 13:17

Hezká reportáž. Kočárek vozím po (i krátkých a nízkých) schodech jen po zadních kolech a níže než jsem já, takže dítě je neustále vodorovně. A není to jen tím, že máme tříkolku :)