Hlavní strana

10. září 2016

Čtvrtá krysosmrtí Sova aneb Setkání se stromem, který to nevzdal

Před startem

TáPání se nám letos nakonec o týden posunulo, takže hurá, můžem i na Sovu! Tomáš sice odpadá, bo služebka, ale protože loňskou hru bych možná zvládla projít i sama, náhradu nehledám, půjdem ve třech. Teda spíš ve dvou s brzdou, ale Ondru doma nechat nemůžu, bo přímo z Hradce pokračujem dál na pouť.

Změnou herního systému se Sova zákeřně zařadila k brutálně brzo vstávacím hrám. Fuj. Na Lihovaru nabíráme Petra a v Hradci jsme zbytečně brzo. (Pozn. pro příště – cesta i s nakládkou trvá hodinu deset.) Parkovací zóny bohužel už dorazily i do Hradce, ale za Lidlem zbyla naštěstí jedna slepá silnice, kde už neplatí.

Na startu [09:00–09:35]

Matika lehká, ale kudy do toho? Přepsání do rovnic vypadá hrozně odborně, ale je celkem k ničemu. Zkoušet čísla náhodně se mi nechce, naštěstí Ondra láme první křížovku přes nutnou jedničku v ciferném součtu (není jen brzda!). V dalších křížovkách už nepomáhá ani to, do třetí se dostáváme přes čtyřciferný násobek jedenácti. Do čtvrté nám číslo doplní už nápověda a druhou nepotřebujem, bude to Opatovická. Ulice kolem kolejí je nečekaně a nečestně celá rozkopaná, takže zpět a jinudy. Hmpf.

2. šifra [09:35–10:09, 10. místo]

Je to dlouhý s divnýma slovama a vypadá to jako popis cesty. A je to popis cesty! Rovnou rozkládám mapu a podle toho, že jsme na severním konci ulice a dá se odbočit jen doleva velmi nahrubo překládáme text a stavíme trasu. Identifikujem další divný slova jako semafory, MHDčko, kašnu a most podle toho, kam chcem, aby to vycházelo. Končí to u Jiráskových sadů „nesmyslnou“ dvojitou odbočkou vlevo, to by mohl být třeba ten pomník přímo v sadech…

No nic, uvidíme, až tam dojdem. Po cestě míjíme pár týmů, které jdou nejspíš přesně podle trasy, protože se různě zastavujou, dolušťujou a odbočujou někam divně. V parku nic není. Hmpf. Petr si myslí, že tam někde byl nějaký výrazný strom, že by to mohlo být ono. Jdeme tedy přímo na nábřeží, kam vedla ta divná dvojitá odbočka. Je tam strom a další stanoviště. Jsme třetí, úža!

3. šifra [10:09–10:53, 3. místo]

Hrozně moc čtverečků a půlčtverečků. Tak si je spočítáme, co jinýho s tím, že. Po pár řádcích si Petr všímá, že to jsou jen kombinace jedniček, dvojek a trojek. Polák! Jenže tam nedávají úplně smysl ty čtverce a trojúhelníky. Je to „deskriptiva“, to by chtělo něco kreslit. Zkouším mřížku 3×3 a spojovat spouřadnice, bo ten předposlední řádek je přece jasný „I“ a hezky vychází ještě asi další dva, ale pořád tam nějak nesedí ty čtverce a trojúhelníky.

Ondra by je chtěl na ty souřadnice rovnou kreslit. Což mi přijde jako blbost, bo „tuhle budu mít trojúhelník v jednom rohu a čtverec v druhým, co to jako je za písmeno?“ Petr to stejně zkouší, sice s přehozenýma osama, ale i tak v tom vidím bílý „O“. No vida, inverze.

Takže dál přes nový, v mé historické, skoro doporučené mapě ještě nenakreslený most přes Orlici, co vypadá dost jako z Bridge Buildera a podél řeky na Pivovarskou flošnu. Před náma ani za náma nikdo. Zato potkáváme strom, který to nevzdal.

Strom, který to nevzdal.

4. šifra [10:53–11:01, 3. místo]

Čekám na Ondru, Petr hledá zadání. Ondra konečně přichází, hledáme Petra. Petr se vrací se zadáním. Kouknu a vidím, tohle řešení mě napadlo už nad tou loňskou šifrou. Takže žádný odpočinek a rovnou dál pod Orlický most.

5. šifra [11:01–11:27, 2. místo]

Zatím tu sedí jen Zvířátka, Kanonický divizor vyzvedává těsně po nás. Barvičky? Tak to bude jednoduchý… Zuřivě vybarvuju, sakra, už bych si fakt měla pořídit fialovou pastelku. Ondra s Petrem se mezitím snaží najít, jestli fakt existuje červená čočka a jakou barvu má literární sedma a mají za úkol vymyslet, co s tím dál. Nakonec dávám i anglický špeky „modrý zub“ a „černý pátek“, Ondra si myslí, že by se to mohlo rozkládat na základní barvy. Vychází S-N, I-asiM a O-S, jako písmenka hezký, akorát ta tajenka z toho moc neleze. Zvířátka odcházejí. To né, vždyť už to skoro máme… Když podle barev nic, zkusíme to číst zleva, hm? Sionms? To by mohla bejt ta divná tajenka, co je kvůli ní problém s mapou. Google zná, Petr dohledává, stíháme Zvířátka.

6. šifra [11:27–13:06, 2. místo]

Strategicky si sedáme tak, abysme na Zvířátka viděli, ale zatím to nevypadá, že by chtěli odcházet. Stejně jako oni se další hodinu a půl pomalu prokousáváme šifrou. Očíslujem a vybarvíme si obrázky, jak jdou v jednotlivých dnech za sebou. Pak teda doplníme i nicy a vynechané obrázky, aby jich každý den bylo stejně. Dost vopruz to furt znova hledat v tom textu. Rozstříhat jedno zadání mě teda fakt nenapadlo, mohli jsme ušetřit minimálně půlku času… Stydím se. Pak si teda všímám i kategorií a že jsou vlastně ve víkendu vypsané . A že každý den začíná dost podobnou sekvencí kategorií. Takže zase zpátky do textu a vypisovat čísla, včetně úplně zbytečného pořadí obrázků ve dvojici. Sekvence jsou dost stejné celou dobu, ale na binárku z odlišností to má moc členů. Proč jsou ty tři nicy tak hezky zarovnaný a proč tam ksakru jsou ty dvojice? A ty kategorie jsou vždycky tak jako u sebe… A pořád mi to nedochází. No nic. Aneb jak se dobrat výsledku přes deset oklik.

Ony vlastně ty dvojice vypadají, že jsou graficky schválně specificky rozmístěné, trochu jako vlajky. A máme sedm kategorií, sedm je třeba barev duhy, takže znovu pastelky a kreslím barevný rastr s (ano, úplně zbytečným) pozicováním dvojic. Zvířátka se zvedají. Omg. Petr čte ve změni barviček TRF. Aha? Kašlu na pozicování, dokresluju, čtu podle kategofií Futurum a hurá za nima.

7. šifra [13:06–13:40, 1. místo]

Teda teoreticky druhé, ale Petrovi to hlásí první, bo Divizoři už brali nápovědu. Zvířátka dlouho dohledávali („dohledávala“ by změlo fakt divně, ne?), vyzvedávají těsně po nás.

Některá spojení v textu vysloveně vypadají, že by se měla nahradit nějakým jiným výrazem. A taky je tam dost čísel od jedný do čtyř. Na morseovku ani mobil to ale úpe nevypadá. Takže zkoušíme vymyslet ty náhradní slova. „Nejmenší jednotka informace je bit, že?“ „Jo… Tyjo, mlácen a bit! A tady car a car, to bude anglicky!“ I tak jsme na šifře zbytečně dlouho, Zvířátka jsou dávno v trapu.

Není čas brát ohledy, necháváme Ondru napospas a rychlou chůzí vyrážíme napřed. Možná by se nám ještě ale mohl hodit, takže aspoň čekám na křižovatkách, dokud mě nevidí, kam odbočuju. Pouliční směska, co se před nás dostala, dokonce chvílema popobíhá.

8. šifra [13:40–14:18, 3. místo]

Petr mezitím vyzvedává Na Cvičišti killer sudoku. Hmhm, jasně, takže ty neočíslovaný oblasti budou dávat písmena. Pozoruje nás org a snaží se nás povzbudit tím, že původně to sudoku bylo ještě mnohem těžší. Mazací fólie je super nápad, jen musím dávat fakt hodně pozor, abych si do vyluštěných čísel nehrábla rukou a nesmazala je. Týmová spolupráce jede naplno, naštěstí tam nikde nemáme chybu. Akorát bych se měla líp naučit počítat.

Scházejí se další orgové a pozorujou nás. Prý až někdo odejde, musí vyjet s další šifrou, tak je to teď napínavý. Takže Zvířátka tu furt ještě jsou? Dolušťujem, všechno sedí, jen si teda musím přepočítat oblasti s písmenkama, ehm… „Polij mě.“ Házím šifru na zem před Ondru. Ten kontruje a přihazuje k ní prázdnou flašku. Orgové se tlemí.

Nic není ztraceno, není to naše jediná flaška! Ale polívat fólii? Chcu to rozstřihnout. „Dyť je to zalaminovaný, to přece vystřihnout nejde!“ Sice si to teda úpe nemyslím, ale tak třeba to něco udělá, třeba v tý fólii jsou nějaký dírky a těma to nateče dovnitř… Orgové si fotí, jak políváme fólii. Tak zlí! Ondra si všímá, že papír vevnitř má dva listy, takže konečně můžu fólii rozstříhnout a polít přímo papír. Bublá to. Asi proto, že na to Petr leje minerálku. Ale po chvilce z toho lezou suchý čtverečky, co vypadají jako braille. Husova. Uwá, je to daleko a do kopce!

Odcházíme první, za odchodem instruuju Ondru, aby šel furt rovně, a zase rychlým krokem prcháme napřed. Cestou si pro jistotu dohledáváme názvy stanovišť, ale nevypadá to, že by v tom bylo něco víc než abeceda.

9. šifra [14:18–14:36, 1. místo]

Na Husově od orgů fasujem poslední šifru a prý až budem mít heslo, že nás pustí do cíle. Už tady? Tyjo! Poslední šifra přece nebude žádná zabijárna, ne? Hm… Nemůžu se na šifru úplně soustředit, bo musím hlídat křižovatku, aby náhodou Ondra nepřešel (a nešel rovně dál a dál a dál…). Konečně přichází, ale v závěsu za ním Zvířátka. Tak to bude ještě zajímavý.

V přídavných jménech rychle poznávám smysly, abstraktní pojmy na konci zatím odkládám. Takže binárka, ale jak ji řadit? Zkoušíme spoustu různých možností od wiki-řazení přes abecedu, abecedu s CH, tělo od shora dolů až k řazení podle prvního výskytu v textu. Přitom dost nervím, bo mi přijde, že zbytek týmu na to celkem dlabe a moc se nesnaží. Petr naštěstí vyměkne a konečně začíná překládat binárku simultánně s tím, jak vypisuju různý možnosti. Ale furt to sakra nic nedává!

Asi by bylo jednodušší, kdybych tam od začátku neměla chybu, no… Pak by bylo jasný, jak se musí řadit ten řádek se čtyřma jedničkama. V mý první verzi byly ty jedničky jen tři. Naštěstí mi nestačí papír, takže přepisuju verzi novou, všímám si chyby a Petra slavně napadá i správný řazení podle vzájemnýho pořadí. Posíláme heslo a jsme první!

Cíl [14:18, 1. místo]

Tenhle konec byl fakt o nervy. Čtyři týmy na posledním stanovišti zároveň. Směska dokončuje jen osm minut po nás, Zvířátka za dalších pět minut.

Závěrem

No je to samozřejmě úžasný a vůbec jsme to nečekali a chtěli bysme poděkovat všem svým… Jako fakt. Líbilo moc a v týhle konkurenci mě nenapadlo uvažovat ani o bedně. Šifry nám sedly velmi a zvlášť ten závěr stál za to. Díky moc!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =