Svíčky 2010

Hlavní strana

28-29. 8. 2010

První krysosmrtí Svíčky aneb „Komu není shůry dáno, vyluští to nejdřív ráno“

Před startem

Na Svíčky jsme původně vůbec neplánovali jet, bo já to mám do Havlbrodu sice blízko, ale předpokládala jsem, že ostatním by se tam tahat nechtělo. Ovšem někdy v půlce června píše Pavel z konkurenčních Múz, ať zkusíme aspoň Bezvíček, že je to bez soupeře neba. Nu což, zkusíme, kdyžtak přinejhorším nepojedem. Úspěšnost tradičně nic moc, čtyři vyluštěné úlohy a tři pomocné body. Ano, nestačí to ani na jednu nápovědu, ale naše ambice rozhodně nesahají dál než k Turniketu, takže čert to vem. Důležité je, že máme o jeden bod víc než Múzy a vedeme tedy v poločase 1:01.

Pozn. 1: Nepomohlo ani zastrašování zákeřnými výkřiky jako „Tentokrát vás porazíme!“2 či „Nemyslete si, že zase vyhrajete!“

Pozn. 2: Zatím všechny vzájemné konfrontace (slovy dvě) vyzněly v náš prospěch, proto ta jemná „nervozita“ u soupeře.

Problémem se ukáže složení týmu, neboť prázdniny a blížící se podzimní zkouškové nás připraví o dva potenciální členy. Dva dny před odjezdem navíc vzdává i do počtu narychlo sehnaný maskot a vyrážíme tedy jen ve čtyřech, tedy přesněji ve třech, Hanka odvážně jede po vlastní ose z domova. Cesta vlakem do Okrouhlic nepřináší prakticky žádné zpestření až na Pavla s růžovou karimatkou ovázanou ozdobnou modrou stuhou3. Jak se cestou ukáže, dostal od zbytku týmu jasný rozkaz unavit nás, ale ne sebe, což se mu naštěstí díky karimatce vůbec nedaří.

Pozn. 3: Výmluva, že nenašel provázek, se nám jeví jako velice chabá.

Na startu

Po příjezdu do Okrouhlic využíváme davový routing a usazujeme se v hospodě „Na Staré poště“. Přichází i zbytek Múz a snaží se vymoci si pravidlo, že aby to bylo fér, musíme dojít o čtvrtinu dál než oni, bo jsou jen tři. Divíme se, že již hypoteticky přijímají možnost porážky, načež se na nás opět snese několik zastrašujících vět. Opakovanými telefonáty provokujeme Hanku, že už tu dávno měla být. Vychází najevo, že si myslela, že start je až někdy po druhé a že má dost času, a tudíž je ještě stále doma... Domlouváme se tedy na tradičním „postartovním komunikačním embargu“4. Oběd dobrý, ovšem nejvíc nás zaujala Leninova výstavka před záchody.

Pozn. 4: Tento vynález má původ na letošní Bedně, kdy bylo po startu podobné embargo vyhlášeno pro všechny a mávali jsme Hance ze zadní plošiny odjíždějící tramvaje. Od té doby jej používáme jako mírný donucovací prostředek. Bohužel jsme ho zatím neměli možnost v praxi vyzkoušet, tudíž asi funguje.

S mírnými navigačními obtížemi5 nacházíme sokolovnu, dostáváme startovní obálku a chléb se solí a zabíráme strategickou pozici s možností opření o jeviště. Hanka překvapivě doráží minutu před očekávaným startem, načež se dozvídáme, že start bude odložen. Zbylý čas do startu trávíme v družném rozhovoru s jakýmsi orgem.

Pozn. 5: V porovnání s Múzami, které hrdě nasedly do auta a s pevným přesvědčením odfrčely přesně opačným směrem, aby se asi za minutu zkroušeně vrátily k hospodě, to vlastně žádné obtíže nebyly.

Šifra 1 [14:10–17:15]

Otvíráme startovní obálku a zkoumáme úkoly. Dobíháme s Marťou právě odcházející „vlastivědnou vycházku po Okrouhlicích“. Využívám svých tlumočnických zkušeností a bleskově zapisuju všechna „důležitá fakta“ výkladu. Při druhém zastavení začíná mrholit. Při třetím zastavení si všímám, že průvodkyně předvádí semaforovou abecedu a posílám Marťu zpátky, že už to zvládnu a stejně bude muset jít někdo ještě jednou, bo nám utekl začátek. Začíná pršet. Moc. Odtrpíme si ještě čtvrté a páté stanoviště a zrychleným přesunem se hromadně vracíme do sokolovny. Mám pocit, že mi promočené kalhoty neuschnou ani do konce hry.

Mezitím Hanka s Ondrou v Sokolovně úspěšně řeší „míčkovou“ úlohu. Dostávám na starosti nepsanou křížovku. Po indiciích „Azurit“ a „Ušák“ tuším králíka, ovšem pak luštím „Koloděj“ a jsem zmatená, neboť nechápu, jakou souvislost má obr Koloděj z Cimrmanova „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“. Jako nouzové řešení mě napadá hřib koloděj, což má ke králíkovi asi stejně daleko... Ondra zkouší googlit a je to jasné! Dovolte mi krátkou dramatickou vsuvku: „Jsi snad králík, Koloději? Takhle jsem se ho přímo zeptal. Jsi snad králík? A on odpověděl, že ne. Čili vidíte: on to ví, že není králík, a přesto dupe.“ Konec dramatické vsuvky. Asociace s indicií „Klobouk“ je víceméně jasná, ovšem u hesla „Sranda“ si nejsme tak zcela jisti, zvláště když Ondra navrhuje přirovnání „Sranda jako králík“. Naštěstí si Marťa vzpomíná na správné rčení „Pro srandu králíkům“, takže máme hotovo.

Postupně dávají dohromady i pantomimu... tedy jen část PRAV---O. Můj návrh na heslo „Pravidlo“ byl, jak se nakonec ukázalo, zcela zbytečně hrubě odmítnut, ale z nedostatku dalších nápadů nakonec naštěstí přijat jako nouzové řešení.

S „jídelní“ tajenkou si vůbec nevíme rady, tak aspoň Marťu vysíláme ochutnat pudink a cukr. Ne že bychom čekali, že nám to v něčem pomůže, ale aspoň se najedla6. Ani asociace nám tentokrát moc nejdou, dáváme dohromady jen obligátní suši, indiánek, hot dog a ptáček. Nejlepší asociaci vytvořila Hanka, když prohlásila dětský penálek za rakvičku7.

Pozn. 6: Po shlédnutí seznamu potravin ve výsledcích jsem opravdu ráda, že jsem jí náhodou nevybrala číslo, pod kterým byly mořské řasy...

Pozn. 7: Malé plus pro orgy za nádherný morbidní humor! jestli tedy byla tato asociace správná...

Mezitím průběžně odchází Hanka na vlastivědnou procházku, kde zjišťuje, že na zadní straně kartiček s výkladem jsou i vlajky. Luštíme z nich velice důležitou zprávu „Tajenkou je“. Nakonec se tedy na výpravu vydává i Marťa, která vítězoslavně přináší obal od hašlerky s heslem8. Mezitím už ale na hřišti visí asi patnáct klíčů a posílám proto Ondru s Hankou zatím luštit, sama čekám na Marťu, bo samozřejmě s sebou nemá mobil.

Pozn. 8: Po přečtení výsledků s popisem toho, kde všude bylo heslo po cestě ukryté, bych se měla jít někam zahrabat. Omluvou mi budiž, že při tom slejváku se prostě nešlo radostně rozhlížet na všechny strany a všímat si kdejaké drobnosti. Také mi není jasné, jak se dalo heslo „odezírat“ z morseovky na korálích průvodkyně... Myslím, že přijít za ní s větou „Mohla bys mi půjčit ty korále? Zdá se mi, že na nich máš morseovku!“ by bylo opravdu velice nenápadné. Další plus orgům, neboť výčet schovávaček mne opravdu nadchnul.

Na hřišti se tedy scházíme s konečným počtem čtyř vlastních a spoustou erárních klíčů. Z myšlenkových pochodů stojí za zmínku snad jen snaha rozdělit obrázky podle toho, zda mají, či nemají barevné pozadí a až nemístné zaujetí rozdílu mezi jedním psem a dvěma psy. Neúspěšně razím teorii, že dva psi se dají interpretovat jako „pespes“, což se strukturou nápadně podobá „Fifi“ ze Čtyřlístku. Asi po hodině Ondra nachází princip. Z řešení „velkeozkotyostrov“ zprvu nejsme moc moudří a já se zoufale snažím na mapě najít, kde že to na Sázavě nějaký ostrov je... O Velkých Ozkotách ani nemluvě. Pokouším se z Ozkot udělat Orlovy, což by sice smysl dávalo, ale je to krapet z trasy. Marťa si naštěstí všímá kopce Ostrov a k řešení „velké O z kóty Ostrov“ je to už jen kousek. Zvedáme se. Bohužel zároveň s námi se zvedají i Múzy. Naštěstí ještě míří do stánku pro guláš, takže je ponecháváme osudu a míříme na dvojku.

Šifra 2 [18:00–19:10]

Co naděláme, jsme zhýčkaní městskými šifrovačkami. Vědoma si toho, že polovina týmu by pravděpodobně odmítla jít dál, kdybych jim naplno řekla, že k dalšímu stanovišti je to odhadem tři a víc kilometrů, zabavuji mapu a uchyluji se pouze k obecnému vysvětlení „Je to na kopci za další vesnicí“, které nezní tak děsivě9. Využíváme upřesnítko a usazujeme se na kládách u lesa. Že to nebyl dobrý nápad, se ukazuje okamžitě. Mezi klády mi nenávratně zapadla propiska a začalo pršet. Přesouváme se do lesa. Povely luštíme prakticky hned, cestu mřížkou děláme nadvakrát... Šipečka posunutá mimo políčka byla zákeřná. Bludiště tedy hotovo celkem rychle, jenže dál to nejde. Dokonce zkoušíme i možnost, že by čísla byla tlačítka mobilu a tečky počet „ťuknutí navíc“, prostě jako sms. Nejsou. Pak Ondru napadá ta věc s desítkami. Nechápu. Múzy odcházejí asi pět minut před námi.

Pozn. 9: Podobný princip praktikuji celou hru, z toho, že do Brodu jsme se dostali všichni, usuzuji, že celkem úspěšně. Základem je hlásit vzdálenosti o minimálně 25% kratší a pokud možno nedat mapu z ruky, aby si to nemohli ověřit10...

Pozn. 10: Pravda, jisté problémy s odhadem vzdálenosti na mapě s tímto měřítkem jsem měla i já, což teprve normální člověk, který mapu vidí jen výjimečně... Pak se nějaký kilometr sem nebo tam docela jednoduše ztratí.

Šifra 3 [19:40–21:15]

Na cestě nás čeká první tvrdý střet s mapou. Kartograf byl očividně vtipálek a do mapy nakreslil tu některou cestu navíc, tu některou vynechal... No prostě po projití podmáčené louky zcela nečekaně končíme na okraji zoraného pole místo na silnici. Zjišťuji, že jsem nechala doma buzolu. Z týmu se ozývají rozhořčená osočování, že za zabloudění snad můžu já. Že to není pravda jim vzápětí dokazují asi dva nebo tři další týmy, které se zmateným výrazem vylézají na pole také. Hmhm, no co se dá dělat, vyhrnout nohavice a vzhůru do oranice! Na třetí stanoviště dorážíme už za soumraku, podle výsledků jako 3611.

Pozn. 11: Jsem orgům opravdu vděčná za skutečnost, že nás během cesty nerozptylovali smskami typu „Vítejte na druhé kontrole. Vede tým XY, který je právě na 8. kontrole.“, kterážto informace je pro nás stejně naprosto irelevantní a maximálně tak způsobuje rozklad morálky týmu.

Prozíravě (ano, nakonec to nebylo nutné, ale co už) zakazujeme Hance rozbalení přibalených věnečků, takže je musí počítat přes obal. Na okamžik propadáme panice, když polovině týmu vychází věnečků 15, ale druhé polovině jen 14. Rozhodneme se pro 15, protože pak se to přece bude krásně doplňovat s tou mřížkou... Podle data spotřeby se snažíme zjistit, jestli orgové měli věnečky nakoupené nějaký déle dopředu, aby získali právě těch 20% navíc, co na nich je12. Hanka vyndavá z batohu své vlastní věnečky a zkoušíme, kolik čtverečků je vidět skrz dírku uprostřed13. Pěkně počítáme výskyt jednotlivých barviček. Světle šedé po Hance musím dvakrát přepočítávat, bo jí vyšlo o čtyři(!) míň, než ve skutečnosti bylo. Že černých čtverečků je 15, stejně jako sloupečků, přičemž ostatních barev je zhruba 4× až 5× víc, nás nechává naprosto chladnými. Chvíli bojujeme se signálem a voláme si o nápovědu. Tím je prakticky vyřešeno, Ondra přepisuje čtverečky do sešitu, Hanka se snaží jít autorskou cestou a lepit z pásků váleček. Poté, co nalepí několik proužků naopak, to vzdává.

Pozn. 12: Ve vlaku cestou domů se dozvídám, že to bylo naopak... Orgové si objednají krabici věnečků, zaplatí, otevřou, a tam 20% navíc... tedy 15 místo 13, a šifru musí předělávat.

Pozn. 13: Jestli vás to zajímá, jsou to přesně čtyři čtverečky. Pěkně z rohu do rohu. Případně devět čtverečků částečně. Co na tom, že to k řešení nevedlo...

Opět máme problémy s interpretací řešení. Opravdu se mi nezdá, že bychom 220m nad Žižkovým bukem měli hledat hmyzáka s dlouhým zadečkem. Hanka si navíc lumka plete s lumíkem14. Konstatujeme, že to asi bude nějaký divný název pro něco divného a že to tam snad najdem.

Pozn. 14: Opravdu nevím, jaký by byl rozdíl mezi hledáním lumka a lumíka potmě někde v lese...

Šifra 4 [22:40–22:55]

U buku nás dohání Múzy. Družně se připojujeme, bo oni mají GPS. Vystoupáme 220 m po cestě do kopce, kde ovšem nic není. Ondra s Hankou odpadají, že na nás počkají. Odcházíme tedy směrem doprava, kde prosvítá konec lesa. Několikrát obcházíme dokola paseku s mladými břízkami, bohužel žádná nebyla ta pravá. Snažíme se dovolat Ondrovi, ať se přesunou za námi, že to bude spíš tady než tam na cestě. Střídavě je mimo signál, odmítá hovor, nebo má obsazeno, bo se mi snaží dovolat zpátky. Opravdu skvělá komunikace. Navíc se mu vybil mobil, takže od této chvíle jsme navíc bez přístupu k netu. Mezitím múzy hledají bezvýsledně dál. Bezradně se vracíme zpět na cestu pod kopcem, tam už Pavel volá orgům a dozvídá se úžasnou zprávu, že se ve skutečnosti jedná o lom15, jenž je ovšem nakreslený jen ve starším vydání mapy. Super. Navíc je ten lom dost zarostlý a vůbec je to vlastně jen taková malá díra v zemi... Aha. V té tmě se nám bude určitě skvěle hledat. Velké mínus pro orgy, tohle se prostě nepovedlo. Společně s dalším hledajícím týmem znovu lezeme do kopce, vytváříme rojnici a nakonec zarostlý lom nacházíme. Výsledkem celé téhle noční bojovky je hodinu a půl trvající přesun.

Pozn. 15: Až v komentářích jiného týmu se dočítáme, že ten lumek byl vlastně lůmek...

Samotná šifra vypadá od pohledu jednoduše, takže si ani nesedáme. Vystříháme, sešpendlíme, sešpendlíme znovu a lépe, sešpendlíme správně16, čteme řešení17. Na základě zkušenosti s „lumkem“ odhadujeme, že vodárna bude ten modrý neoznačený obdélníček, co není ani v mapových vysvětlivkách. Opět odcházíme společně s Múzami. Přijde mi, že nám to dělají naschvál.

Pozn. 16: Prý se dílky daly seřadit podle počtu hran. Nápad určitě hezký, kdyby ta šifra nebyla tak lehká, že bylo rychlejší skládat to odhadem.

Pozn. 17: Miluju takové popisy šifer, kde to vypadá, že luštíme rychle jak profíci.

Šifra 5 [23:25–23:50]

Mapa opět ve střední části postupu zcela selhává, a tak se prodíráme houštíčkem plným hub místo toho, abychom pohodlně pokračovali po cestě, která tam tak nějak chybí... Modrý obdélníček je naštěstí opravdu vodárna (tedy ne, že bychom ji viděli, ale ta triangulační tyč tam byla). Zkoušíme nějak provázat čtverečky podle shodných barev písmen a pozadí či brát v úvahu jen ty písmena, která představují první písmeno názvu barvy, kterou jsou vytištěna. Celkem záhy ale Hanku napadá správné řešení s pořadím písmen a konečně poprvé během hry Múzám utíkáme... tedy odcházíme18. Dá se říct, že nejvíce času nám na tomto stanovišti zabralo přemisťování jakési žabky, která lezla po stromu, o který jsme měli opřené krosny, na nějaké bezpečnější místo, abychom ji třeba nechtěně nerozmáčkli.

Pozn. 18: Po hře se ukázalo, že na téhle šifře skončili, respektive to byla první v řadě nevyřešených. Juch, juch... ne, vůbec nejsu škodolibá...

Šifra 6 [00:20–01:25]

Mapě už nevěřím, a tak se raději vydáváme menší zacházkou po silnici, než skrz les, kudy to očividně bylo kratší, ale s rizikem zabloudění. U rybníka Ondra poprvé usíná. Celkem bez problémů, až na jednu, nahrazujeme „špatné“ druhé věty „správnými“. Žádný vztah mezi nimi však není patrný a tak nechávám Marťu s Hankou luštit a začínám si připravovat seznam starostů na Turniket, přece jen, je teprve půl jedné a už jsme na šestce... Usíná ovšem i Hanka, takže se musím vrátit zpět k šifře. Nic zajímavého nás nenapadá, takže voláme o nápovědu. I tahle se vyplatila, hned převádíme zájmena na pády a vybíráme příslušná písmena ve druhých větách. Fakt, že vyšlo „kóa“ místo „kóta“ jsem po zkušenosti s lumkem ochotna akceptovat19.

Pozn. 19: Že ve druhé větě byly dvě zájmena, a tudíž opravdu vyšlo správně „kóta“ se samozřejmě dovídám až z výsledků.

Šifra 7 [02:35–06:40]

Vypadá to na nechutně dlouhý přesun s ještě nechutnějším stoupáním na konci. Procházíme Lučicí, kde se snažíme přijít na to, proč nesvítí ani jedna pouliční lampa. Na mostě nás míjí Pavel (jak jsme později zjistili, byl vyslán pro alternativní šestku a zbytek týmu čekal v Lučici). Stoupáme serpentinami z vesnice a lampy se rozsvěcují20. Přicházíme do Chlumu a míříme na kopec. Držíme se cesty, která „kupodivu“ není v mapě, ale kolem vrcholu vede celkem blízko. Vyzvedáváme dvě orienťácké mapy a já neprozřetelně skáču radostí.

Pozn. 20: Podle Pavla se pak za dobu, co luštili šestku, lampy zhasly a rozsvítily ještě asi dvakrát... Že by nějaké nové úsporné opatření?

Hanka s Ondrou zase prakticky okamžitě usínají, takže luštíme jen s Marťou. Že jedna mapa je výřezem druhé rozpoznávám hned, podaří se nám ji i lokalizovat na velké turistické mapě21. Nejsme si jisté, zda mapa je vodítko k textu dole, či zda text dole je vodítkem k mapě. Návrh, že se tedy asi budeme muset jít podívat do „Plzně“, zamítám s tím, že je přeci blbost, aby se šifra musela řešit takhle přes brutal force, že je to určitě jen pomoc pro ty, kdo na řešení nepřijdou, jako třeba za startu Po škole. Poté, co vyzkoušíme různé druhy posunů, to vzdáváme a voláme o nápovědu. Nepomohla. Vůbec. Navíc tam kromě měst přidala ještě nějaká souhvězdí, či co... Z nedostatku dalších nápadů a přebytku zimy nakonec vyrážíme pod kopec k Plzni.

Pozn. 21: Ano, možná je malá výhoda, že tuhle mapu znám a zrovna týden po Svíčkách se na ní běží oblastní závod... Naštěstí na něj nejedu, jinak by to asi vyvolalo mnoho neveselých vzpomínek.

Podle předpokladů je tam mapa s pozicí dalšího města a ta samá „věta“ pod ní. Další město není daleko, a tak se vydáváme ještě i k němu. Ne že bych čekala, že tam bude něco jiného, ale je to směrem dalšího předpokládaného postupu, tak co. Bohužel bez buzoly jsem v nočním lese jak bez ruky a tak se chvíli točíme v kruhu. Ostatní to samozřejmě nebaví a nespokojeně brblají, ale vzhledem k tomu, že sami další kontrolu nenašli, nezbývá jim, než pokračovat se mnou. Jsem na ně tedy hrozně hodná a neháhnu je přes bažinky a hustníky, ale spořádaně obcházíme po hraně lesa. Na další kontrole si všímáme zvýrazněného písmene v názvu města, ale nic nám neříká. Přesouváme se ještě na čtvrtou kontrolu, kde se „hvězdné dráhy“ znamení začínají podezřele množit, což je pro mě signálem k tomu, že dál nejdeme, bo jich určitě bude hrozně moc. Sedáme si zpět k šifře, Hanka s Ondrou již tradičně usínají. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že by řešení šifry spočívalo na rutinním obíhání x kontrol. (Uvažujeme-li všech dvanáct znamení, každé o délce zhruba pěti kontrol, dostaneme opravdu nehezké číslo.) Začíná svítat a kolem našeho ležení probíhá Pavel, jenž poctivě obíhá všechny kontroly. Prý jich nakonec bylo snad třicet...22. Vzdáváme to úplně a voláme si o záchranu23. Objektivně nejslabší šifra ze všech, co jsme viděli. Překonala dokonce i problém s hledáním lumka, což bych fakt nečekala. Určitě to mělo jít řešit i jinak, než jen sbíráním indicií po lese... Čtyři hodiny luštění a vidina Terminálu se rozplývá. Jsem ráda, že se nemusím drtit starosty.

Pozn. 22: Budiž nám útěchou, že takto sice posbírali pomocná slova, ale pak stejně nevěděli, co s nimi, a šifru nedali.

Pozn. 23: Přiznávám, neúspěch na tomto stanovišti je převážně moje vina (už jen proto, že polovina týmu neluštila, ale spala, a tudíž neměla co zkazit). Kdybych měla buzolu, možná bych oběhla ještě pár kontrol a došlo by mi, že ta zvýrazněná písmena v názvech měst dávají nějaká slova... Potmě bych se ale taky bez buzoly nemusela vrátit.

Šifra 8 [07:45–09:35]

Alternativní stanoviště osmičky je podle očekávání odporně daleko, až kus za hlavním tahem z Brodu. Zase to ale není taková zacházka, vlastně nás to Brodu přibližuje, takže se na ni jdeme podívat. Po cestě procházíme asi 100 m od hájenky. Tuším, že by osmička mohla být právě někde tam poblíž24, ale přece nebudeme podvádět. Smutně odbočujeme doleva a necháváme hájenku za sebou. Vychází sluníčko, takže se v rámci možností jde docela dobře. V Rožňáku zjišťujeme, že žádný autobus na Brod nepojede ještě tak pět hodin a pokračujeme dál. Usadíme se na zastávce kousek od křižovatky, kde už luští jeden další tým. Jdu hledat šifru k dřevěnému sloupu. V trávě u křižovatky jsou prozíravě vyšlapané cestičky snad ke všem sloupům v dohledu, takže ten správný nacházím až asi jako třetí. Když se vrátím, Ondra už spí.

Pozn. 24: Jestli si dobře pamatuji, nápis „Pelestrovská hospůdka“ totiž na obyčejné orienťácké mapě není. Proč by tam jinak byl, kdyby tam nebylo stanoviště?

Hmhm, překvapivě další asociace... chvíli se dohadujeme o tom, mezi čím, jakým způsobem a zda vůbec je hledat25, toto dilema řešíme jednoduše. „To je blbost, tam žádný asociace nebudou. Hele, tady máš „zelí“. Se zelí by šlo jedině „šlapat zelí“ To s ničím nespojíš!“ „Šlapat zelí... šlapat chodník... hele, tady je chodník!“ Jako vrchol celé šifrovačky bych označila asociaci „triko – péro“. Propukáme s Marťou v hlasitý smích, Hanka nechápe. Doporučujeme jí, ať se zeptá Ondry, že jí to určitě vysvětlí. Hanka budí Ondru „Máš mi vysvětlit asociaci mezi trikem... Aha!“ Ondra nechápe a znovu usíná. Největší problém nám dělají poslední tři asociace mezi „pozornost – daň“, „oteplování – holocaust“ a „problém tváře“. Mezitím si všímám, že čára uprostřed nápadně připomíná optický klam „všechny dílky jsou stejně dlouhé, ačkoliv některé vypadají delší“. Pro jistotu přeměřuji, zhruba to sedí. To je ovšem maximum našeho snažení; na to, co z rozkouskovanou čárou, už nepřijdem26. Že slov je na obou stranách čáry dohromady 26, nám také připadá spíš jako náhoda. Zkoušíme nápovědu, která nám podle předpokladu řekne jen to, co už máme hotové a o půl desáté vzdáváme.

Pozn. 25: Máme ještě v živé paměti třetí šifru na Bedně s polepováním míčku, kde se Hanka s Chipem sice snažili asociace najít, bohužel mezi úplně špatnými slovy... Nechceme tedy udělat stejnou chybu podruhé.

Pozn. 26: Ve výsledcích se to ještě neobjevilo, takže to nevím doteď a dost mě to žere.

Ani si nevoláme o záchranu, neb cestu k alternativní devítce bychom už fyzicky nezvládli, a vydáváme se po zelené do Brodu. GPS prozatím nevlastníme, ale podle dodatečného změření trasy na netu jsme ušli bezmála 30 kilometrů. Krapet brutální. A to jsme neobíhali orienťák a šli jen na jednu alternativu, to Pavel prý nachodil kilometrů 45... Sice se dostali až na devítku, ale jen za cenu další záchrany a jen proto, že to měli po cestě k autu do Okrouhlic. Máme tedy v kapse další cenný skalp. Škoda, že na tapürech se asi nepotkáme...

Děkujeme tedy orgům za krásnou šifrovačku, která se nám navzdory lumkovi, orienťáku a 30 kilometrům v nohách moc líbila!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =