Tápání 2012

Hlavní strana
Fotogalerie
GPS log z trasy

22. září 2012

Druhé krysosmrtí Tápání aneb Jeden za všechny, všichni na jednoho

Před startem

Po dlouhé době s námi má jít i Hanka. Protože celý týden před hrou nereaguje na mail, uzavíráme sázky tentokrát ne o to, o kolik později, ale jestli vůbec dorazí. Vstáváme před sedmou, venku leje, je hnusná zima a tma. Výjimečně nebalím teplé oblečení do krosny, ale rovnou na sebe. Opravdu nechápu, proč musí být start zase v noci. Asi speciální stresový faktor nebo co. Máme najítej autobus s tříminutovým přestupem na Butovicích. Na zastávce dokonce už čeká jeden soupeř. Autobusákovi se očividně taky moc vstávat nechtělo, bo bus vůbec nejede, čas na přestup mizí. Hromadně se tedy přesouváme na druhou zastávku na další bus a píšeme Pavlovi, že nestíháme. Po cestě volá Hanka, kdy že je start a kam má přijet (!!!).

Pozn.: Prozíravě volá Ondrovi a ne mně, takže se jí dostane ještě relativně vlídného vysvětlení, kde teda jako budeme.

Na startu

Přijíždíme za pět osm, Petr už tu naštěstí je, nic důležitého prý neříkali. Pořád leje. Vysíláme Ondru, aby strategicky zabral nejbližší krytou zastávku. Nějaký sadistický tým odmítá dřívější start, a tak další čtyři minuty mokneme. Jakmile je odstartováno, uchylujeme se i s obálkou na zastávku..Blýskavý penízek hned mizí v mojí kapse, ještě bysme ho mohli někde vytrousit! Alchymistický slovník určitě ještě potřebovat nebudeme a přiložená mapka nás naplňuje optimismem, že se opravdu budeme pohybovat jen po civilizaci s dostatkem suchých míst a občerstvoven.

Akorát jaksi chybí hint, které obálky máme otevřít. Na zadní straně zapisovací kartičky je diagram živlů. Fakt, že ze čtyř živlů se tři symboly (tedy počet startovních obálek) dají na obálkách najít a že ostatní symboly na obálkách jsou chemické prvky, nám připadá jako dostatečná nápověda, že otevřít tedy máme právě tohle. Super, v první otevřené je opravdu šifra 1A. Tak jsme to odhadli správně, takže můžeme otevřít ty zbylé dvě. Z druhé obálky se na nás ovšem ksichtí zlý papírek, že tudy nee a že prej disk. Hmpf. No nic, no, stejně bysme první nebyli, tak co, šak si to můžeme normálně projít. Ve třetí obálce je nějaká trojka, takže ji vracíme zpátky, že si ji otevřeme, až bude třeba.

Pozn.: Vzhledem k tomu, že „špatné“ obálky byly celkem jen tři a že kdybysme dřív otevřeli tu třetí, kde bysme našli jinou šifru a došlo by nám, že jsme špatně, to byl fakt pech. No co už, víno stejně nepijeme :o) Ale že jsme jako první otevřeli opravdu obálku 1A, to fakt nechápu.

Vysíláme Petra zpátky na start k orgům, co to jako má být za blbý vtipy, a jestli tam náhodou nemají vyvěšeno, jaké obálky jsou startovní.

Pozn.: Že je vlastně loni hromadně ukazovali, mi samozřejmě došlo až teď...

Petr se vrací s tím, že prý obálky samozřejmě vyvěšovali, ale že byly schované pod nějakou plachtou či co a ukazovali je až po té, co bylo odstartováno, tedy když my jsme už byli na cestě k zastávce. Přichází Pavel a škodolibě se ptá, co blbneme. Vysvětlíme mu, že s tím vyvěšením až po startu to nebyl nejlepší nápad, ale že nám to nevadí.

Šifra 1A

Taková jakoby křížovka. Legenda není, je to první šifra, to bude jednoduchý. Co prostě počítat čtverečky mezi těma jinak barevnejma? Hmhm, nic moc. Políček 13×9, taky takový blbý číslo... Ondra myslí, že 13 je půlka z 26 a bílý / černý políčka jsou podle těch půlek. Čteme „letohrádek Hvězda“ a vysíláme tam dobrovolně Petra, že se zatím podíváme na ty další šifry.

Šifra 1C

Šifra 1B má být na Ladronce, to počkáme, až se Petr vrátí. 1C vypadá velice textově, jakési trochu zmatené vyprávění o čarodějnicích. Asi v půlce textu mi začnou být podezřelé nápadné opisy nějakých vykradačů kurníků s končetinami přivázanými za hlavou a tak, takže čtu znova a rovnou vypisuju slova. „Dvakrát dozadu se ohlédnu“, co je to za blbost? Fajn, tak je to před každým slovem, to bude určení písmene odpředu nebo odzadu. „Tlrhrbtv“. Skoro jsem se poprskala.

Pozn. Když to teď vidím, tak se to dá krásně doskrablit, aspoň ten hřbitov...

Asi kolem půl deváté přichází Hanka. Ošklivě se na ní koukám. Ondra je měkkej a nabídne jí svou šifru, barevné lucerničky. Chvíli se v tom bezvýsledně plácají, ale to už se vrací Petr a přesouváme se na Ladronku.

Šifra 1B

Sad na západní straně jsme našli, po orzích ani vidu. Podle přítomnosti mezi stromy na první pohled zmateně pobíhajících týmů naznáváme, že orgů asi netřeba a že asi teda budou stačit ty barevné omoklé cancoury, co z nich tu a tam visí. Sad má pěknou pravidelnou mřížku, neru blok a pastelky a jdu obkreslovat.

Pozn.: Doporučuju shlédnout log trasy z GPSky, sadová etuda se tam při dostatečném přiblížení vyjímá opravdu pěkně.

Pro jistotu začínám úplně zkraje, takže půl stránky zaplácnu zbytečnými řádky, kde ještě nic není, a pak se mi to samozřejmě hore skoro nevende. Zbytek týmu se rozloží uprostřed sadu a předstírá aktivitu, aby taky nemuseli obcházet. Když se k nim dopracuju, asi se už nudí a nabízejí pomoc. Odmítám s tím, že nemají pastelky.

Pozn.: Což je teda fakt, bo takové věci nosím jen já. A kromě toho by to beztak někde opsali blbě a já bych to musela dělat znova.

Vypadá to na pěkný barevný tetris. Ondra koukne a praví: „Jestli je to to, co si myslím, tak je to jednoduchý.“ „Ne, není to to, co si myslíš,“ opáčím, neb je mi jasné, že chce kostičky jen sesypat a přečíst, bo neví, že mezi písmenky jsou obludnosti jako X nebo G. Sesypání mě ale taky napadlo, jen to asi bude trochu složitější. Dilema, na kterou stranu sypat, řeší tým tak, že prý to sesypeme na všechny strany – stejně to budu kreslit já, tak o co de, že... (naštěstí to tedy jde jen na dvě strany, aspoň že tak). Mezi kreslením řešíme, co se stane s kostičkami, když pod nimi zmizí řada, jestli se sypou ještě níž. No uvidíme, sice vyšly tři plné řádky, ale smysl to nedává, takže otočit sešit a sypat znovu a lépe. Teď vychází jen jedna celá řada, která říká „opačně“. Tak sice řešení to asi není, ale postup dobrý, takže zpět. „No hele, jak jsou tu tři vyplněný řady, ale je to „gnet – kama – obal“, z toho maximálně tak ten obal...“ Ondra mi sešit bere a po chvilce hlásí „obálka magnet“.

Pozn.: Sice blbě, ale naštěstí pochopil „opačně“ ne jako sypat na druhou stranu, ale jako číst odspoda. Dost mi to připomíná takové to rčení, že „blahoslavení chudí duchem...“ (upřímně teda doufám, že si to nevezme osobně, ale on to beztak nepochopí... nebo zapomene... :o) ).

Otvíráme obálku s magnetem, nalézáme obrázkový úkol a další dva symboly obálek. Ondra má ynteligentní mobil, obrázek si vyfotí a google mu ho najde. Super, takže víme, kdo to nakreslil a co to je, nevíme, kde to hledat. Podle instrukcí to ale vypadá na libovolnou kopii, úkol tedy odkládáme do civilizace, že to pak někde nafotíme z počítače.

Šifra 2C

Taková rozcvičovací dvouminutovka, řešíme hned na místě. Vlajky máme hned, obrázky po straně skoro ani nejsou potřeba. Cibulka je sice trochu z ruky, ale pořád vypadá jako příjemnější varianta než luštění volební a lucerničkové šifry na rozmáčené louce. Šifra s kotlem se zatím taky drží – začátek máme určitě dobře, ale jak to číst? Busem sjíždíme na Klamovku, tramvaj na Kavalírku samozřejmě nejede, takže jen koukáme, jak nám ujíždí autobus na Cibulku. Stavujeme se zatím aspoň v pekařství pro koblihy a dáváme dohromady volební okrsky na mapce. Sice úplně zbytečně, ale aspoň se zabavíme, že... Vystupujeme na zastávce U Lesíka a sestupujeme do údolí (!) k vyhlídce.

Pozn.: Malinko mi připomíná Roštejn, tam taky furt jen jdete lesem a hrad vidíte, až když málem narazíte do zdi.

Upřesnítko není, takže se po úzkých schodech vyšplháme nahoru, že by třeba mohlo být zadání tam. Nebo se aspoň podíváme na ten výhled, ještě jsme tu nikdo nebyli. Ondra zůstává dole, beztak by se tam s krosnou jen někde zašprajcl a my bysme se pak nedostali dolů. Nahoře je fajn rozhled, ale to je asi tak všechno. Tak že teda slezeme dolů, třeba bude zadání prostě ležet někde u paty věže. Petr ale překvapuje a vytahuje zadání přilepené na izolepovém provázku zpoza zdi. Fakt dobrá schovka. Cesta dolů je ještě horší než cesta nahoru, bo schůdky jsou hrozně krátké. Takže pěkně vytočit špičky a jako kachničky opatrně dolů. Tam Ondrovi ukážeme mezi větvemi plápolající zadání, vyfotíme se u spodní brány a zavzpomínáme na předloňskou Po škole, kdy jsme tudy probíhali snad čtyřikrát.

U altánku u jezírka nás už netrpělivě vyhlíží zmrzlý org, jsme tu první. Tým zbaběle přenechává výrobu zlata mně. Hned se mi povede upustit skleněnou tyčku a vycákat vodu z omývací misky. Největší zádrhel ovšem nastal při zapalování knotu. Prvně to párkrát udělalo prsk prsk, pak to už ani neškytlo. Snaží se i sám alchymista, ale po chvíli i on rezignuje se slovy, že tohle se mu ještě nikdy nestalo. Opáčím, že nám teda taky ne. Alchymista pohrdá nabízenými sirkami, vytahuje svůj zapalovač a konečně kahan neesteticky zapaluje.

Pozn.: Zbytek týmu se to samozřejmě snaží hodit na mě, jako že jsem to snad rozbila, či co... Jsem ráda, že mám tak obětavé kamarády, kteří člověka v nouzi podpoří.

Tím ale problémy nekončí, bo poté, co alchymista kahan odstaví, ho Petr iniciativně sfoukne. Takže znova. Petr si myslí, že jemu to snad zapálit půjde, ale nakonec chudák alchymista opět zasahuje se zapalovačem. Po dokončení výroby ještě následuje zákeřná otázka, co je slitina mědi a zinku, což Hanka již napodruhé trefuje jako mosaz. Dostáváme heslo a jdeme luštit zbylé šifry na lavičku k jezírku.

Šifra 2A

Že to bude polský kříž, nás napadlo už dřív, přece jen 27 volebních okrsků je krásné kulaté číslo. Poté, co pracně přiřadíme podle mapky jednotlivým okrskům čísla, zjišťujeme, že on ten systém zas tak blbý není, bo aktivní je každý třetí okrsek počínaje dvojkou. Aspoň se můžeme utěšovat tím, že jsme na to přišli sami... Polský kříž sestavený z vybraných čísel ale překvapivě odolává, mrcha.

Věnujeme se tedy zcela beznadějné 3C šifře, kde samozřejmě celkem rychle pochopíme, že stěžejní tu budou písmena b, c a f a že w = b + c, protože 23 = 2 + 3, ale dál ani ťuk. Situaci navíc ztěžují i chyby v textu, které já považuju za nezáměrné, Petr v nich naopak vidí snahu o zvýraznění.

O něco lépe na tom je osmisměrkovosudoková šifra 3B. Hanka vyškrtává většinu slov, se zbytkem pak hromadně pomáháme. Nakonec najdu i ten pitomej „květ“, ale hrozně dlouho se mi nedaří najít „rty, otisk, ústa, pusa“ či cokoliv, co by obrázku odpovídalo. Naštěstí ale přece jen „rty“ nacházím, ovšem na naprosto zbytečném místě, kde neškrtají žádné nové písmenko.

Pozn.: V mírném záchvatu rezignace jsem dokonce ochotná prohlásit obrázek za „orál“, což je asi tak jediná asociace, která se dá v křížovce najít.

Zbylá písmenka smysl nedávají, ale na hlubší zamyšlení není čas, Petr právě dokončuje volební šifru. Polský kříž to samozřejmě byl, jen jsme ho četli vodorovně místo svisle. A přitom taková kravina, že? Máme radost, že Pavel nezklamal, a vydáváme se na městskou směr Centrální park na Lukách. Už předem pro jistotu hlásím, že doma se ale stavovat nebudeme, že bysme tam zase zkysli jako minule (asi?) na Bedně. V autobuse z Motola potkáváme asisoupeřící tým, který ale mizí neznámo kam. Taky tam byla úplně blbá beruška, co místo toho, aby letěla, buď padala, nebo vrážela do sloupku. A to ani nebyla malá, žlutá a bez teček.

Konečně se dělá hezky a skoroteplo, vystupujeme na Kovářově, odkud je minigolf už na dohled.

Pozn.: Opravdu jsem ráda, že jsem se nesekla a dobře si pamatovala, že je to blíž z Kovářovy než z těch zastávek předtím, to by zase byly pohledy...

Na lavičce na nás čeká další zmrzlá ona-org (no uznejte, oržka nebo orgyně se přece nedá používat!), prý jsme po čtyř a půl hodinách konečně první, kdo přijel. Kdybychom nebyli disk, asi bychom z toho i měli radost. Ona-org rozhodně ale radost má a hbitě prchá na záchod. Bo tam ale nikdo jiný není, máme aspoň čas na trénink a výběr správných drah. Rovnou hlásím, že já rozhodně nehraju, bo trefovací, házecí a podobné hry nikdy nebyly mé hobby, natož, aby mi šly.

Pozn.: Ano, ano, ani tentokrát tým nezklamal a po úspěšném absolvování úkolu hlasitě rozhlašoval, že to bylo proto, že jsem se neúčastnila a jen fotila.

Zcela prozaicky vybíráme rovnou, zahnutou a dráhu s malými kopečky (vybral si vůbec někdo nějaké složité?). Ondrovi samozřejmě míček vyskočí z dráhy, ale i tak to máme za pět a za spoustu bodů. Radostně odcházíme. S námi odchází i slunce a opět se zatahuje. Ona-org se nás snaží přesvědčit k návratu.

Šifra 1C, Ingredience

Denní doba pokročila, tým začíná reptat, že má hlad, co se dá dělat, musíme to zalomit. Neomylně míříme na Luka k Drsnejm. Konečně v závětří a u stolu, takže vytahuju části ingredience a vystřihuju kostičky (no, kostičky... řekněme, že to je hodně zjednodušené pojmenování).

Pozn.: Aha, takže tady je ta šifra založená na Ubongu 3D, ještě by to chtělo najít to stanoviště ve STOHu...

Hanka závidí manuální práci a nechce luštit svou šifru. Podmínka, že když ji stihne vyluštit, než to všechno vystříhám, může si jednu vystřihnout taky, se jí nelíbí. I přes to, že na kostičkách jsou tak nějak pochybně značené přehyby, se mi daří kostičkám dát správný tvar.

Pozn.: No jo no, deformace z vystřihovánkových popisků, kde jsou detailně značené i ohyby z rubu a líce. Něco jako bylo na jaře na Toulkách, kde byla orienťácká kolečka na mapách jen „informativní“ :o)

Petr konečně prolamuje šifru 1C. Jako číst všechna písmenka od kraje až k tomu označenému, a ne jen to označené by mě fakt nenapadlo. Aneb jak jednoduše udělat z pětiminutovky záležitost na několik hodin. Mezitím jsme stihli dojíst, takže Petra hned vysíláme busem na Kotlářku na výzvědy, jestli tam stanoviště první úrovně ještě je, nebo ho orgové už sklidili.

Máme sestaveno a slepeno, první z tvarů mám složený rychle. Druhý je ovšem zapeklitý. Chvíli zápasím s první kostičkou, pak chvíli přemýšlím, jestli su blbá já, nebo orgové, pak nechám předlohu i kostičku kolovat a nakonec mě konečně napadne, že k sestavení tvaru asi nebudou potřeba všechny kostičky a tahle se tam opravdu napasovat nedá. Po sestavení všech tvarů pak samozřejmě vyvstane věčná otázka. Kam s tím? (Jak se později ukáže, velice neprozřetelně) přiděluju kostičky Ondrovi, aby zajel domů a vzal na ně nějakou krabičku a zároveň na internetu našel ten obraz, co ho máme vyfotit.

Petr volá, že stanoviště vypadá jako samoobslužné a že tam ještě pořád je, prý nějaká naučná stezka na zapamatování. S Hankou se tedy vydáváme za ním, že mu pomůžeme. Cesta se nám trochu protahuje, když čekáme na přestupu na Motole místo na Nemocnici Motol, a tak když konečně přijíždíme, umí Petr už většinu zpaměti sám. Rozdělujeme si kartičky a každý se učíme něco, nejhorší jsou obrázky. Na konci stezky je nádherný výhled na údolí a pokyn k otevření obálky s kvízem. Z odpovědí vychází dost pochybné heslo „nigredo“, ale očividně je to správně.

Šifra 2B

Vracíme se na zastávku a koukáme na zbylé šifry. Času už moc nezbývá, takže se kolektivně rozhodujeme pro nápovědu na kahánky. Nápovědná teda moc není, takže si píšeme i o řešení. Ondru jsme zatím prozíravě nechali čekat doma, což se teď hodí a je vyslán na Vidouli. Sami se busem přesouváme do civilizace na Klamovku.

Šifra 3B

Strategicky obsadíme lavičku v parku u zastávky. Zbývá divná chemická, sudoková a piškvorková. Ze sudokové máme tedy zatím jen vyškrtané obrázky, ale vlastně pak nebyl moc čas zkoumat, co s tím dál. No tak přece to nevypadá jako sudoku jen tak z plezíru. Zkouším vypsat písmenka, co zůstala nevyškrtaná, a hele, ono jich je fakt devět druhů. Pak už je to rychlé, s Hankou doplňujeme některá chybějící písmena a z šedých políček bastlíme Sacre-Coeur. Což o to, park je relativně blízko, ale nechutně do kopce, takže tam posíláme jen samotného Petra a samy dál řešíme poslední dvě šifry.

Šifra 3C

No, řešíme... Svorně naznáme, že ta chemická je fakt nějaká jetá a voláme Ondrovi, aby nám napsal o nápovědu. Ovšem Ondra je dost rozvrkočen, neb vyhlídku na Vidouli nemůže najít a navíc prý zapomněl doma krabičku s kostičkama. Super. Takže dostane za úkol se po najití stanoviště pro kostičky vrátit, snad to stihne aspoň do cíle, kde je ještě budeme potřebovat...

Pozn.: A opět tu máme flashback na úplně první Bednu, kdy jsme dírkatý míček nechali odjet s Chipem na Strahov. Že míček nutně potřebujeme, jsme zjistili asi o pět minut později...

Naštěstí má internet i Hanka a tak si o nápovědu píšeme samy. Skepticky očekávám nápovědu ve smyslu, že B + C = W. Těsně. Prý B + B = V. Tak to nám fakt hodně pomůže. Takže rovnou řešení.

Pozn.: Už dlouho tušíme, že právě tahle šifra je ta, co vede do STOHu (navíc, když teď zbyly poslední dvě, že) – upřesnítko „hledejte logo na východní straně“ mluví za vše. Ale přece nebudeme podvádět, ani když už jsme disk, že?

Šifra 3A

Podle očekávání tam šifra opravdu vede, takže se přesouváme na zastávku a čekáme na bus nahoru. Mezitím Petr volá, že na vyhlídce je spousta týmů a nějaké věže. Bohužel, není čas, za ním už to nestihneme.

Petr už před časem (snad někde u hřbitova? no, to ostatně není tak důležité) přišel na to, že v každé piškvorkové hře se dá najít jedna svislá šestice, co vypadá jako Braille. Vypadalo to slibně, tak jsem si písmenka vypsala, ale bo byl zrovna chaos kolem přesunů a vycházely tam hrůzy jako G a F, zatím jsem to odložila.

Teď si všímám, že tam jsou jen písmena A až H a každé dvakrát. To by mohlo znamenat, že se vždy dvě hry mají dát dohromady, že? Při čekání na bus se brainstormingem dostáváme až k semaforu a vypisujeme písmenka. Vychází „alamoh“, což vypadá spíš jako tajnej kód, než další stanoviště. Přijíždí narvaný autobus, takže se jen tak tak vcucneme ke dveřím. Napadá mě, že dvě pacičky nemají jen dvě, ale hned čtyři možné kombinace. Takže si v autobuse střihneme etudu na téma „kterak čitelně psáti při jízdě v plném autobuse ve stoje téměř na jedné noze, jednou rukou se přitom přidržovati madla a zároveň držet blok“. Z prvního áčka tak vykouzlíme K, druhé musí zůstat L... Právě zastavujeme Pod Lipkami. Klamovka! Vystupujeme? Jo, dělej! Kluci stojící za náma z toho očividně mají děsnou prdel.

Pozn.: Předcházející odstavec popisuje pravděpodobně nejhektičtější tři minuty dne.

Pěšky se vracíme o zastávku zpět k domečku diecéze, pod kterým má být hledané hřiště. Na soše je bohužel jen návod na rádiový úkol, takže jen pošleme kód a zase se vracíme na zastávku.

Pozn.: Ano, tušíte správně, mobil s rádiem má u sebe pro změnu Ondra. No a sluchátka já, takže i kdyby to sem nakrásně stihnul, tak mu to bude nanic...

Na Strahově se setkáváme s Petrem a míříme do skladu. Jů, DDRko! Sakra, pro dva :o( To je jasnej podraz, to je určitě zaměřený proti nám!

Pozn.: Na jaře jsme si do STOHu DDRko půjčili, takže já i Pavel víme, že zbytek mého týmu se na tom bohužel moc nechytá :o(

Před námi je jen jeden tým, ale za námi už se tvoří fronta, takže trénovat nepůjde. Hanka s Petrem se dohadujou, komu to víc nejde a že má jít ten druhej. Prý výsledek ve dvou nemůže být horší než výsledek samotného člověka, takže každých pár bodů dobrých. Hanka nakonec podlehne a jde se mnou hopkat.

Pozn.: Bylo to hnusně pomalé a jednoduché, i mě v průběhu napadlo, že kdybych si dala obě podložky k sobě, mohla jsem odhopkat za oba dohromady sama.

Pozn. 2: Chápu, že to teď vypadá, že se hrozně vytahuju, ale víte jak – mezi slepými...

Ingredience

Končíme se šesti body z deseti možných, ale bo čas už opravdu dochází, nemůžeme čekat frontu a zkusit to znova. Vybavujeme Petra mapou a posíláme ho ještě jednou na věžičky a s Hankou se pěšky vydáváme na Jánský vršek. Vychází to asi o pět minut lépe než s přiblížením MHD, odkud bysme ale stejně ještě musely kus pěšky.

Velice brzy Hanka svého rozhodnutí začíná litovat. Očividně není zvyklá chodit rychle, takže se pohybuje indiánským během, aby mě vždycky za kus dohnala a zase se zabrzdila. Su hodná, takže občas na ni dokonce i počkám.

Do muzea přicházíme před půl osmou, týpek na nádvoří reaguje na otázku, jestli je org, nechápavým pohledem a že prý dělá na kase. Po drobném diplomatickém vyjednávání se ale dobereme toho, že máme jít nahoru do věže. Hanka vypadá, že chce umřít. Píše Ondra, že za chvíli taky dorazí. Volá Petr, kam má teda jako přijet. Mírně zuřím. Ve věži je expozice alchymistické laboratoře, vypadá to fakt dost dobře. Chvilku okukujeme zaručeně mrtvou opici a další exponáty a pak si konečně všimneme minilístečků u některých z exponátů vypsaných v návodu. Snaha o nenápadné hledání vychází vniveč, neb pro přečtení mnohých je potřeba dřepnout a strčit hlavu skrz zábradlí, bo jinak se v šeru opravdu rozluštit nedají.

Tak trochu jsme doufaly, že nám aspoň návštěva věže osvětlí, co že vlastně je úkolem a jak ho vyřešit, neb ani po několikanásobném přečtení zadání z toho moc moudré nejsme. Nu, nestalo se tak. Kromě toho u některých exponátů symboly zřejmě vůbec nejsou a ty, co jsme našly, se neshodují s těmi, co nám (samozřejmě blbým postupem) vyšly ze skládání kostiček. Volá Ondra, že je tu a co má dělat. Je mi naprosto jasné, že hnát ho sem do věže by se rovnalo dobrovolně se vystavit vraždě a mile mu sděluju, ať si dole sedne a odpočine, že za chvílu přijdeme.

Pozn.: Na rozdíl od nás přišel odspoda z Malostranského náměstí, za další výšlap nahoru by mě nejspíš zrakvil, už jen ten výlet na Vidouli budu muset žehlit hodně dlouho.

Nakonec naznáme, že víc symbolů teda asi nenajdeme a že aspoň zkusíme doluštit tu část, na kterou jsou potřeba ty dvě placaté kostičky, které teda teď konečně dorazily. Do konce zbývá asi deset minut. Petr volá, jestli musí být v osm taky v cíli, že by ještě zkusil ty věže. Zuřím hodně a pokládám mu telefon. Petr volá Ondrovi. Ondra zuří míň a vysvětluje mu, ať teda přijede.

Protiklady na placatých kostičkách sice chápeme, ale co s tím sakra dál? Ze zadání není vůbec jasné, jestli výsledné heslo má být asociace na těch všech šest dohromady nebo jako co, kromě toho čtyři symboly máme dvojznačné a jeden vůbec. Jediný jistý symbol je prase, které vyšlo z rovnicové části. Dál nám není jasné, jestli výsledný symbol má být nějaký z těch uvedených ve slovníčku, nebo jak se k němu vůbec dopracovat. No nic, blíží se osmá, jdu odevzdat kartičku. Hanka se snaží prosadit, ať si ingredienci aspoň tipnem, což prozíravě nekompromisně odmítám, neb „čaj“ by netrefila ani omylem.

Závěrem

Bodově jsme skončili na úžasném a nečekaném druhém místě, že oficiálně mimo soutěž mě opravdu nedere, bo cenou bylo dle očekávání opravdu víno. Mockrát orgům děkujeme za super hru, příští rok už teda snad konečně vyhrajeme :o) ...jen s těma nápovědama by to teda chtělo něco udělat...

Za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =