Krysí smrť

Hlavní strana
Fotogalerie

1. června 2013

Druhé krysosmrtí Želvování aneb Kdo sakra otáčí to pexeso?

Před startem

Letos poprvé, a pravděpodobně naposled, jedeme v plném pětičleném, cele krysosmrtím týmu. Aladin podléhá síle sugesce a postupně posunuje příchod deště do Budějic z rána až na odpoledne. Tentokrát už jedeme autem, takže vyrážíme až v sobotu ráno, ovšem ukrutně brzo v šest. Na Lihovaru nabíráme prvního Petra, na Pobřežní cestě Tomáše, v Benešově čeká jen prázdná zastávka. Volám Petrovi, očividně nás tak brzo nečekal, prý tam bude za sedm minut. Už za dvanáct minut přichází, snad máme dost rezervu.

Ondra nás vysazuje u gymplu a veze auto domů, že dojde pěšky. U Černé věže už je spousta lidí, dostáváme podezřele plnou obálku a červené stužky, abysme se nepopletli. Ondra je zpět asi minutu před devátou.

Na startu

V obálce je kelímek plný čokolády, takový pozitivní začátek! Máme nůž? Máme nůž! Ondra pižlá čokoládu správným směrem na správných místech, heslo „pes“ vypadá rozumně, hlásíme orgům, jako první odcházíme na další stanoviště ke kašně na náměstí.

Šifra 1A a 1B

Fasujeme dvě šifry najednou, že by nelineárka jako vloni? Dojídáme startovní šifru, byla moc dobrá. Dělíme se na dvě pracovní skupiny, které se průběžně, rozpojují, spojují a mění. Rozložená kostičková šifra nepěkně připomíná složenou kostičkovou šifru z Dnem minulý týden. Velím tedy složit a překreslujeme jednotlivé vrstvy. Z první verze „CMYVAZ“ se přes neúspěšné hledání nějakého městského úřadu (MU) či mateřského centra (MC), přes prozření, že od zadu to skoro dává „Sady“ a přes odběhnutí Tomáše k Jihočes¬kému muzeu (MU) v Sadech dostáváme až ke správnému řešení WC. Odvoláváme Tomáše a Petr se proběhne na druhou stranu k záchodům, když už si to teda vyluštil.

Zároveň rozpracováváme obrázkovou šifru. Skoro všechny obrázky jdou pojmenovat třípísmenným výrazem, teda až na to plus... Petr s Ondrou si všímají, že ve větách je spousta slov s podobnými předponami jako zákaz, výlet, východ a tak. To je jasný, to budou ty obrázky. Tak si je vybarvíme. Mřížka vlevo hodně, fakt hodně vypadá jako braille. A ve všech větách jsou dva nebo tři obrázky, to je taky fajn. Jenže někde se opakujou, takže to nejde psát ani do chlívečků, ani do řádků, bo by se to překrývalo a to je přeci blbost, že?

Pak si Petr všímá, že jednotlivé věty začínají na tytéž předpony. Super, tím se řeší problém s opakováním, vybarvujeme podle předpon, čteme braille. Mezitím je Petr zpátky se zadáním od záchodů, necháváme tedy většinu týmu napospas Želvě a s Petrem jdeme odlovit zadání k letnímu kinu (protože jsem četla brailla z hlavy, vyšlo mi předtím lesní kino a Ondra se mi hrozně smál).

Šifra 2A

Jsme tu druzí za Fčeličkama, bereme zadání a vracíme se k náměstí. U mostu se ale zastavujem, bo je to přece jasný, vždycky přibývá jedno písmenko. Luštíme na místě a plynule pokračujeme kolem řeky na ostrov, tu lípu tam snad někde najdem.

Šifra 3A

Jupí, tady jsme už zase první! Tradiční želvičky, to by taky nemuselo být úplně těžké, kouknem, zkusíme. Asi na pět minut se zasekneme u želviček, které „chtěla být“ a „stala se prezidentem“, neb Petr chytá první ze svých dnešních záchvatů smíchu a není schopen luštit dál. Když se nakonec dosměje, rychle dolušťujeme a pokračujeme po cyklostezce dál na sever.

Šifra 4A

Máme s sebou zrovna tu horší verzi mapy, takže chvíli zmateně pobíháme po nábřeží a hledáme to zatracené Piaristické náměstí. Pak teda vzdáváme, že se vrátíme na náměstí a vrátíme se s lepší mapou, ale hledané náměstí je kupodivu hned za prvním rohem a na jeho konci sedí org s šifrou.

Jo, bude to polskej kříž, ale tentokrát už neluštíme, vracíme se na základnu, kluci už určitě taky vyluštili víc šifer, tak ať se znovu zkoordinujem. Chudáci tam pořád sedí nad Želvou. No tak doluštíme aspoň naši šifru. Chlívečky jsou jasný, ale který znak? Zkoušíme vybírat podle prvního čísla dvojice – 0, 1, 2. Tak nic. Asi Tomáše napadá, že by to teda mohlo být podle výšky řádku. Jo, to bude ono.

U želvy nás nic moc dalšího, co ještě nezkoušeli, nenapadá, takže se hromadně balíme a jdeme pro šifru pod most do Resslovy. Místo šifry na nás čeká jen papírek, že jako konec větve a heslo Egypt. Tak to je fajn, že pro tohle jsme sem šli všichni. Rozkládáme sezení a znovu se vrháme na želvu.

Šifra 2B

Princip je jasný, trochu problém je číslování segmentů, ale i to dáváme porovnáváním dohromady. Jenže i přes to nevychází nic jiného, než na co přišli kluci na náměstí. Ze začátku „JUnItrbLoH“ se toho moc vykoukat nedá. Petr vyvrací i možnost, že by se třeba dva shodné segmenty rušily, že prý když už je nějaký segment zobrazený, je zobrazený ve všech písmenkách, kde se vyskytuje. Jenže do toho nesedí to první Z.

Zkoušíme přemapovat segmenty, ale prostě to nejde, pořád je někde chyba. Tentokrát bohužel na straně orgů. Sice nám to sebralo asi půl hodinu času, ale v cíli by to stejně rozdíl nebyl, takže zas tak zásadní to nebylo. Nakonec při psaní Z úplně vynecháváme, z prvního J se stává malé U. Velké u hned za ním ale zůstává. Po porovnání se zadáním se z velkého U stává V a text je hned čitelnější, „uvnitř“. No sláva. Doplňujeme tři okolní ulice a jdeme si pro další zadání k Hradební.

Šifra 3B

Kromě šifry dostáváme každý i bonbon – na rozdíl od začátečníků naštěstí bez provázku. U želvy jsme dost ztratili, musíme chvátat. Samá ošklivá písmenka jako F, G, Q a W. Tuhle ale to B kreslí B, a vedle R! Tyjo, multišifra! Efka tvoří brailla, géčka morseovku, qéčka binárku, další úroveň je mezi W a zbytek konečně tvoří rozumná písmenka, která nás posílají k soudu u Malše.

Šifra 5

Měníme Egypt za sadu pexesa, Fčeličky už tu byly. Skládáme pexeso na karimatku, nejdřív pro jistotu v pořadí, v jakém bylo v balíčku, fotíme výsledek a skládáme znovu správně podle barev. Petr čte, že se nám pexeso bude ještě hodit a někdo další pak i „Stromovka Bagr“. Je to teda dost daleko, ale proč by to tam jinak psali, kdybysme tam neměli chodit?

Šifra 6

Navíc je rybník až na úplném konci parku, fuj. Odmítám „zkratku“ přes vysokou mokrou trávu a obcházím louku po cestě. Zbytek týmu se záhy připojuje, neb narazili na bažinu. U rybníka na nás zběsile mává org, asi se už nudí. Začíná mrholit, fakt právě včas. Na loučce jsou porůznu v nepravidelné mřížce zapíchány kolíky s papíry. Mezi nimi už pilně pobíhají Fčeličky.

Na každém papíru je želvička, co si myslí písmenko, a na skoro každém jedna nebo víc básniček. Kolíků je moc, ráda bych, abysme se rozdělili, aby to rychlejc ubývalo, ale zbytek týmu se z nějakého důvodu pořád táhne za mnou. Nakonec se přece jen dělíme, ale rozmístění, které nakreslili Tomáš s Petrem je hrozně nereálné, takže stejně musím do mokré trávy znova a opravit to. Nakonec opravujeme ještě jednou, kontrolujeme, že máme opravdu všech 26 kolíků, odhadujeme písmenka z nevyřešených básniček a začínáme hledat ono chtěné heslo. Petr si bere pexeso, jestli to náhodou nějak nesouvisí s ním, když se má ještě hodit. Po chvíli opět propuká v nezřízený smích. Trpělivě čekáme, až se dosměje, načež nám sděluje, že Ýgar mává, a jak byla na Matrixu francouzská morseovka, tak tady je obrázková. Znovu skládáme, pojmenováváme obrázky a zakreslujeme písmenka do sešitu.

Přichází další týmy a začíná fakt dost pršet. Přesouváme se pod stříšku na druhou stranu rybníka do společnosti asibezdomáče s puštěným rádiem, flaškou koly a krabicí vína. Spojujeme písmenka podle toho, co si myslela želvička a co vyšlo v básničkách, vzniká hodně divný tvar připomínající asi tak nejvíc stegosaura. To asi nebude to, co měli orgové na mysli... Zkoušíme pracovat se směry spojování, hledáme v čárách písmena nebo cokoliv jiného, nakonec voláme o nápovědu. Stejně jako minulý týden na Dnem mi při pokusu o vytočení čísla chcípá mobil. Volám z jiného, prvně mi to Janča nebere, pak má obsazeno a pak pokládá. Asi s náma nechce mluvit. Tomáš tedy volá Martinovi. Prý si máme znova zkontrolovat obrázek, že heslo je ta nakreslená věc.

Takže zpátky ke stegosaurovi. Co jinýho by to mohlo být? Ondra navrhuje ruku nebo dlaň. No, tak trochu to tak vypadá, takže se vracíme na druhou stranu rybníka zkusit heslo, když to nebude správně, tak pak možná obrázek opravíme. Čekáme u kolíků, kluci se s orgem dlouho vybavujou, dokonce mu nesou ukázat i náš výtvor, ale org se nechce dát, že máme špatně některé hrany. Usedáme tedy a kontrolujeme básničky, jestli máme správně spojnice. Nikde se nezdá, že by byla chyba. Přijíždí Martin na kole a spolu s místním orgem (omlouvám se, nepamatuju si jméno) nám koukají přes rameno.

Vypadáme pravděpodobně velice zoufale. Trváme na tom, že si myslíme, že máme všechno dobře. Místní org praví, že tuhle ta čára tam určitě být nemá. Čteme mu ofocené básničky a přesvědčujeme ho, že určitě má. Očividně jsme ho znejistili, protože s Martinem odchází zřejmě podívat se na správné řešení. Pak se vrací a opravuje nám jednu čáru, kterou jsme opravdu měli špatně. A prý máme trochu nepřesné body a máme se na to dívat vzhůru nohama. Překresluju celé ještě jednou a konečně je z toho s velkou fantazií vidět kytka. Org je instruován, aby dalším týmům pomáhal a radil, my dostáváme další šifru.

Šifra 7

Vypadá to jako pořadí tahů v šachách, ale pohyby figurkami jsou nereálné, prosté vykreslení taky nic nedává. Čeho jiného je 8×8? Tomáše (?) napadá pexeso, to bude ono. Pak už rychle čteme písmenka ze souřadnic, aspoň že máme předluštěno.

Šifra 8

Cestou si střihneme etudku na téma přebíhání frekventované výpadovky, bo se nám nechce vracet pár desítek metrů k přechodu. V momentě, kdy se přece jen rozhodneme vrátit, se přece jen silnice na chvíli uprázdní. Míjíme novostavby na břehu řeky, upřímně se divím, jak si někdo může koupit byt hned u vody. Most je jakýsi fórový, nejdřív mi přijde, že je prostě hrbolatý, ale pak si Ondra všimne, že ho rozhoupáváme prostě tím, jak po něm jdeme, ačkoliv se tváří robustně, železně a asfaltovitě. Na druhé straně potkáváme právě dorazivšího Martina na kole, že prý někdo čórnul zadání.

Nějakým záhadným způsobem už nás předběhli už i n či π, jak je možný, že jsme si jich u rybníka nevšimli? Sedí opodál a luští. Musíme je předběhnout, dáme to vestoje. „Měl dědeček pexeso a G a Q a pexeso a sežral mu ho červotoč a W a X a červotoč“? Jů! Překresluju mřížku na fólii, točíme, čteme kostel sv. Jana Nepomuckého, odcházíme. Bohužel se v tu samou chvíli zvedá i n či π.

Šifra 9

Další pexeso aneb začátek konce. Zatímco n či π asi po půlhodině odchází, my jsme se zamotali do nejrůznějších logických úvah, které nás od řešení hodně dlouho odváděly. Nejdřív vyškrtáváme všechny vybrané dvojice i všechny aspoň jednou otočené, nic. Pak se vracím k tomu, proč asi musí hrát v noci na lodích a proč nemůže hrát pátý. A tady to začalo. Jak sakra můžou hrát jedno pexeso na čtyřech různých lodích? Že by ho měl právě ten pátej, co nemůže hrát, oni mu posílali souřadnice, co otáčí, a on jim zpátky posílal, co otočili? Přece nemůžou mít všichni totéž pexeso u sebe, ne? Vždyť by ho měli jinak rozložené. A kdyby ho měli stejně rozložené, tak ho přece museli schválně tak stavět, takže víjou, kde jaké obrázky jsou. A proč v tom případě hádají špatné dvojice???

Tomáš se sice nějak snaží operovat s morseovkou, ale nic mu z toho nevychází ani asi desátým způsobem, nakonec v beznaději zkoušíme i praktickou ukázku partie. Takže nápověda, Janča to znovu nebere, znovu voláme Martinovi. Prý používání obrázků s morseovkou je správně, jen se na to máme zkusit dívat jinak. To nám teda pomohlo. Zkoušíme ještě několik dalších postupů s morseovkou jako třeba vodorovné vypsání písmen podle hráčů a svislé čtení, snažíme se zjistit, jestli je nějaký systém v tom, který hráč bere které kartičky, rozkreslujeme, kdo které kartičky kolikrát otočil a určitě i něco dalšího.

Přesouváme se proti trudomyslnosti a dešti do pizzerie z druhé strany bloku. Tomáš znovu volá Martinovi, že jsme nápovědu asi nepochopili a že má možná nápad a jestli ho má zkoušet. Otázkou, jak si hráči mezi sebou můžou posílat oddělovač, je Martin očividně zaskočen a pobaven. Prý to nemáme řešit a nápad ať zkusí. Teď už je jasné, že každý hráč má na své lodi jedno zadání, bo si vůbec neposílají souřadnice, ale rovnou „a-kát a-kát“. Tak to je teda fakt podraz. S Petrem zpracovávají postup, já se ho průběžně snažím aspoň pochopit, brzké vstávání a teď ten déšť mě asi dorazily. Prý každý pošle dvě písmena morseovkou, a podle toho, kolikátý hráč to je, tolikátý znak se vezme. No aspoň to vysvětluje, proč nehráli popořadě, ale přeskakovali se. Tomáš obětavě vyráží pro další šifru na Modrý most, vzápětí přináší servírka pizzy. Držím mu nad ní aspoň desky, aby tak rychle nechladla. Napadá mě, že si určitě nevzal tužku, aby nás zapsal do seznamu příchozích.

Šifra 10

Dvoubarevná písmenka, to bude duha. Zadání máme dvě, tak si jedno rozstříhám, ať se to dobře skládá. Petr zároveň z druhého zadání dává pomalu dohromady text „Podpořeno z programu Think Big“. Akorát teda chybí M a K. Rozstříhaná písmenka skládám do úhledného grafu, zkoušíme přiřazovat písmenko podle počtu výskytů. „Dabemaabb“ moc smysluplně nevypadá.

Vzpomínám si, že přece máme ještě to celé zadání, kde byla písmenka rozdělená do slov. Kdyby nechybělo to M a K, měla by ta věta akorát 26 písmen. Tak to jen přetransponujem. P bude A, červený O bude B, D bude C... Jo, to bude ono. Tomáš dojídá pizzu, dolušťujeme celý text, který skrývá i heslo „xylofon“, který budeme potřebovat, aby nás pustili do cíle, platíme a odcházíme. Tomáš ještě odbíhá zapsat příchod na desítku.

Cíl

Prší čím dál tím víc, otevřený je samozřejmě až poslední vchod na druhé straně domu dětí. Je asi čtvrt na šest, do konce hry ještě víc než hodina, to zas není tak špatné, vloni jsme cíl asi o dvě šifry nestihli – pravda, taky jich bylo mnohem víc. Máme si zahrát pexeso proti Medvíďatům. Zkraje jsou sice jakési snahy o rozdělení plochy na čtvrtiny, aby si každý pamatoval svou – ano, je nás pět, ale Ondra si nepamatuje nic –, ale záhy se strategie vlivem všeobecné únavy rozplývá a každý si pamatuje sem tam něco. Medvíďata uhrávají deset dvojic, ale plus deset minut už na výsledku nic nemění, čtvrtí Lenoši přichází až za hodinu. Letos tedy třetí místo, perníkové medaile a super skleničky s želvičkama.

Závěrem

Letos se mi Želvování moc líbilo, trasa centrem a krátké přesuny na začátku byly super, nelineární větvení mi tady přijde mnohem příhodnější než na Matrixu, bo na lehkých šifrách se fakt jde rozdělit a luštit třeba ve dvou. Nápad na kytkovou šifru byl sice dobrý, ale spíš bych volila nějaký jednodušší obrazec, který lépe odolá drobný nepřesnostem v kreslení sítě, přece jen v mokré trávě za deště není morál na to několikrát všechno znovu obíhat, přeměřovat a opravovat. Z jednotlivých šifer se mi moc líbila hned první Tabulka a pak Balast, želvičková šifra se letos taky moc povedla, start s čokoládou byl rozhodně povzbuzující :o) Díky moc!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =