Hlavní strana
Fotogalerie

23. dubna 2016

Páté krysosmrtí Želvování aneb Která želvička to nedala?

Před startem

Asi v duchu návratu k tradicím má být letos zase zima a hnusně. Juch! Vyrážíme ve čtyřech, s Ondrou, Tomášem a Mončou, pro kterou je to první šifrovačka. Na start to stíháme i skoro včas, zdravíme spřátelené týmy. Lipča s Míšou už prý mají vyluštěno pět šifřiček ze šesti. Ehm… S umístěním to tentokrát moc nevidím, čelo letos vypadá dost našlapaně. Ale tak dojít bysme mohli, třeba tak pátý místo by bylo fajn.

Start.

Na startu – Stanoviště 1 [09:25–09:45]

Start je na stadionu na Sokolském ostrově, startovní šifra je šest balonků uprostřed trávníku. Tak nějak úplně nevíme, jak do toho. Musí to být odkaz na něco stejně barevného okolo, bo jinak v tom žádný info není. Jenže kolem je vidět leda tak logo Sokola. Potupně čekáme na nápovědu asi po čtvrt hodině, dost týmů už je v trapu. Jo tak balonky u dětských stanovišť? Jasně, to by to někdo musel vidět na dálku… Toho žlutýho v rohu jsem si sice všimla, ale že je tam každá barva dvakrát, to už fakt ne. No nic, rychle semafor a vydáváme se stíhat vedoucí Párek. Já jsem si říkala, že se s nima uvidíme naposled na startu…

Stanoviště 2 [09:45–10:01, 8. místo]

U kašny Na Sadech se neluští, jen nafasujem jízdenky s minišifrou a pokyny k přesunu trolejbusem, co prý jezdí co deset minut. Nečekaně máme megakliku, zatím nikdo neodjel, všichni čekají až na ten, co zrovna jede. Během cesty je čas na jízdenkovou šifru. Zase barvičky! Vybavuje se mi Matrix, kdy jsme se v Azkabanu nemohli dostat přes právě tři šifry, všechny barevné… Už asi začínám být nějaká zaujatá. Barvičky jsou dost speciální, navzájem podobný, to zase bude odkaz na něco. Třeba takový plán MHD, že? Minišifřičku stihnu jen jednu, už skoro vystupujem, a navíc je vyplňování minipapírku v házecím trolejbusu dost hardcore.

Stanoviště 3 [10:01–10:12, 2. místo]

V chumlu týmů míříme vyzvednout další šifru ke škole Máj. Kanonický divizor(?) zákeřně vysílá rychlého posla, takže vyzvedáváme až jako druzí. Želvičky! Jů! Monča vidí želvičky prvně, takže se dost diví, že je to takový jako dost triviální. Vysvětluju, že to bývá, že se s tím pak musí udělat něco dalšího, a sice… Ještě, že mám v týmu i lidi, který skrz želvičky nepřehlídnou tučně vytištěný řádek písmen. Který tam před chvílí zaručeně nebyl. Jinak bych si ho přece všimla, ne? Vybíráme písmenka podle želviček, vychází „hřiště tři sta metrů ssz“. Jako tady odsud? Máme to celý? No jako nějaký hřiště na mapě tam někde je, ale úplně bez pochybností to není. Zvlášť, když všichni ostatní ještě luští, takže musíme do lesa jako první.

Stanoviště 4 [10:12–10:50, 1. místo]

Luštíme tabulku.

V kartě týmu máme navíc připsáno, že stanoviště existuje jen na mapě. Takže to tam vlastně ani žádný hřiště asi nebude, že? Na panelovém mostku je sice cedulka s nápisem E4, ale tohle přece není už čtvrtá šifra, to bude asi souviset s těma cedulkama, co jsme po cestě viděli na stromech. Jiný panel tam ale není a karta týmu praví, že jsme skutečně už na čtvrtém stanovišti. Aha? Ondra nakonec loví z listí schovanou obálku. Uf. Odcházíme kus dál, abysme zbytečně nenapovídali.

Tabulka vypadá celkem i jednoduše. Ale asi je ještě pořád moc brzo ráno. Po chvíli si dokonce všimneme, že písmena nahoře i vlevo jsou stejná, jen zpřeházená. Že byla seřazená abecedně, jde ovšem absolutně mimo mě . Monča má dokonce správný nápad na řešení, který bohužel nechápu. Fakt ranní šifrovací krize. Zdá se mi, že už na šifře visíme dost dlouho, tak kam by asi tak dál mohla vést trasa? Park Čtyři Dvory je dost daleko, ale co třeba ten Mladohaklovský rybník? No vida, to z těch písmenek vyskládáme. A ještě zbyde dost na jihovýchodní cíp. Abysme teda neodešli úplně bez náznaku řešení, Monča zkouší pokračovat ve svém postupu, prý těch několik písmen, co má, i sedí. Tak to bude dobře.

Fotoúkol č. 1.

Stanoviště 5 [10:50–11:53, 6. místo]

U rybníka už překvapivě sedí spousta týmů. Část jsou sice začátečníci, ale i tak jsme až šestí. Pfff. A to mi přišlo, že jsme se na té minulé ani moc nezasekli. Šifra teda vypadá děsivě. Spousta řádků z barevných obdélníčků, pod každým číslo, v některých číslo i uvnitř. Barvy silně nestandardní. Hrozně moc informací najednou, úplně moc nejde poznat, odkud začít, co z toho má být nápověda a kde se naopak bude číst řešení. Navíc nahoře obrázek napovídá, že to má co dělat s vlnovou délkou (to jako fakt máme přesně určovat odstín barev podle pomůcek?), která se má převést… na Hamleta? Wtf? Shodujeme se, že si hned vezmeme nápovědu, bo tu půl hodinu bysme stejně strávili hledáním principu a nakonec bysme volali stejně.

Která želvička to nedala?

Tomáš si ovšem všímá fotostromu. Ne, že by byl tak výrazný, ale že po něm lezou lidi. Zahazujeme šifru a jdeme se fotit. Celkem mi přijde, že jsme tím strávili víc než těch získaných deset minut. A mech jsem z trička sundavala celý zbytek hry. Kmen hrozně klouže, nedá se kde chytit, takže se postupně píďalkujem nahoru. Ondra z toho má bžundu, neb on nemusí, strom by spadl. Monča pak kousek od stromu nachází želvičku, která to nedala…

Luštíme písničky.

Vracíme se k šifře. Dobře, dáme tomu ještě chvilku. Máme devět barev. A na nich čísla 1–3. Že by polák? Tak nic, deset minut v tahu. Ty čísla pod barvama by mohly navádět na morseovku… Haha. Pořád moc informací najednou. Co je sakra ten Hamlet? Že by to bylo „hrát“? A hrát může znamenat i hudbu… (Ten převod na „herce/hertze“ byl super, škoda, že nám to nedošlo.) A na druhý straně pomůcek byly nějaký noty. Ehm. Ty noty pod sebou mají i vypsanou frekvenci. Která zhruba spadá do rozptylu barevnýho spektra na první straně. To je tak, když nevěnuje pomůckám pozornost, bo „noty přece zná“. Fajn, a dál? Tomáš si myslí, že by to mohly být melodie. To by byl ale hroznej brutus to poznávat, ne? Zkouší první. Zní to povědomě. Zkouším to taky. Pec nám spadla! Wah. Máme radost, máme radost strašně nahlas, takže se radši balíme a přesouváme se kousek dál k sídlišti. Přesné noty neřešíme (což se později ukáže jako zásadní chyba), stačí nám jen relativní pozice. Zkouším hrát přibližné melodie na klavírku, co má Ondra v mobilu, ale skoro vůbec to nepomáhá. Nakonec z toho s Mončou a Tomášem několik písniček vytlučem a ten zbytek si domyslíme.

Svíčková.

Stanoviště 6 [11:53–12:40, 10. místo]

Začíná mrholit. Zrovna tady se to teda úpe nehodí. V parku na Čtyřech Dvorech fasujeme čajovou svíčku a papír popsaný propiskou. Ani není třeba pálit, lesklá stopa na rubu je dobře čitelná. Nějaká random sekvence písmen. Hm. Takže posun. Ale o co? Z přední strany textu nic moc neodpovídá délkou, případně to hází blbosti. Nefunguje ani posun o stejné číslo, ani o číslo n+1 a tak. Tomáš mi nevěří a zkouší si text přece jen nahřát, jestli tam ještě někde něco není. Není. Místo toho se na papíře objevuje velká díra v místech, kde bývalo QE. Rozhodujeme se vyzvednout druhý záložní zadání, jestli na něm nebude něco jinak. A hele, propiskou psaný text tam vůbec není! Takže klíč bude někde jinde. Hmhm, asi ve svíčce, že… Tak tady asi taky nikoho nepředběhnem.

Stanoviště 7 [12:40–13:01, 10. místo]

V parku na Rošického jsme až osmí. Teda letos je to fakt bída. Čísla vypadají jako zápis kódovaného obrázku. A napřeskáčku končí na nulu a na jedničku. A já si sedím na vedení. Ondra si všímá, že součty v řádku jsou vždycky 27. A že by se teda mohly vybarvit ty počty políček, co končí na jedničku. Fascinuje mě, jak jsem schopná přehlížet naprosto zřejmý věci.

Fotoúkol č. 2.

Stanoviště 8 [13:01–13:30, 7. místo]

Á, bude další fotka. Sedátko na hřišti vedle kostela sv. Vojtěcha sice není tak náročný jako strom, ale skoro se na něj nevejdem. Zase začíná mrholit. Čteme si pohádkovou šifru. Jsou v ní divný slova jako podomek a předkus. (No, aspoň jsme o autorské řešení zavadili…) A hlavně je na konci hrozně samoúčelně prezident. A kus předtím Klaus. To bude lavička Václava Havla. A ten text by třeba mohl být popis cesty nějak. V tom nás utvrzuje to, že Honza šel na Domažlice, což je správně na západ, a když došel k Cimrmanovu domu (= ohryzek Járy Cimrmana), byla to už jiná pohádka (= byl už moc daleko). To je přece úpe jasný!

U lavičky.

Stanoviště 9 [13:30–13:34, 5. místo]

Dostáváme kelímek s čokoládou a řadíme se do fronty na úkol. Brailla na kelímku si někdo všímá hned, vychází Menza. Že by to bylo tak blízko? Pro jistotu ještě kouskujeme čokoládu, ale je to fakt jen čokoláda. Mezitím se uvolňuje úkol, vrhám se na brailla v krabici. Lepší než kdysi na TáPání braille v mlíce.

Stanoviště 10 [13:34–13:48, 4. místo]

Fotoúkol č. 3.

Zbytek týmu se dává do hovoru s orgem, který na tomhle stanovišti rozdává jídlo dětské kategorii. Moc nevnímám, za minutu mám vyluštěno, Monča za další minutu pochopeno a jdem se fotit s koněma.

Stanoviště 11 [13:48–14:09, 3. místo]

Pod mostkem nachází kluci igelitku s oblečením. Asi tam někdo bydlí. Jdu tedy radši vyzvednout zadání k orgům. Nejhezčí šifra hry. Osm směrů, navíc spojených čarami, jasný semafor. Zkouším kreslit dohromady rovnou jednotlivé znaky, nene, tudy ne. Ondra napočítal 26 čar. Takže každá čára písmeno. Takový ty jednoduchý jako D a R jsou jasný, ale většina čar vůbec nejde přes střed… Tomáš vymýšlí spojnice. Hustý. Fakt líbilo.

Stanoviště 12 [14:09–15:34, 2. místo]

V turistické klubovně je další úkol, sestřelit Angry Birda ze stojánku. Prakem. A plyšáčkem. Nejvíc tragickej byl tuleň, zato hvězdice a chobotnička vypadaly nadějně. Krysička a kosatka nic moc. Vůbec nám to teda nejde, guma v praku je dost slabá, takže se blbě míří. Střídáme se postupně všichni a brzdíme nějaký dětský tým, nakonec trefuje prvním pokusem Monča.

Střelba kosatkou.

Ale ta šifra teda… Notový šifry nesnáším asi ze všeho nejvíc, bo je to vždycky nějakej hrozně divnej postup a na první pohled vůbec není poznat, co s tím (kromě teda Not z posledního Matrixu, ty byly překvapivě fajn). Hrozně dlouho visíme na různých délkách not. Když to teda už bylo tak pečlivě vysvětlený na pomůckách. A který nakonec nehrálo vůbec žádnou roli . Prý aby to nešlo vyřešit přes frekvenčku. Wtf? Ve čtvrt na pět voláme o nápovědu. Mřížka 5×5 je prý dobrý krok a že se to mohlo jmenovat Hudební 2. Aha. Ondra sice na frekvence upozorňoval, ale jednak noty v původní šifře měly dost divný barvy, jednak se tam vůbec nevyužívají ty délky, že… Vlajky pak máme za pět minut.

Stanoviště 13 [15:34–15:55, 2. místo]

Poslední šifra je na hřišti na Sokolském ostrově. Dokonce už máme vyluštěné všechny nápovědní šifřičky – clo, vec, ene, zlo, bse, plat. Tomáš z toho statečně tvoří „Člověče, nezlob se! Plať“. Ten konec je teda divnej, reviduju na „plán“, který vypadá použitelnějc. Tomáš stříhá kostku (s úplně zbytečnýma chlopněma, který ho pak hrozně zdržujou při skládání), já mezitím kreslím políčka plánu. Monča drží izolepu. A Ondra má nápad (speciálně jsem dostala za úkol to sem napsat, že měl konečně nějakou světlou chvilku). Vypisujem do plánu písmenka, asi v půlce druhýho okruhu dojdou. A co napíšu do těch zbylých prázdných políček? Aha, ono už to jde číst teď…

2. místo!

Cíl [15:55, 2. místo]

Do Sokolovny dorážíme pět minut a jednu nápovědu po Fčeličkách. Moc nechápu, jak to dělají. Ovšem druhý místo je po tom neslavným začátku (a ještě neslavnějším prostředku) úža a super!

Závěrem

Letos to bylo moc fajn. Co by se určitě dalo zlepšit, je mapa. Jak na ní bylo hrozně málo vyznačených bodů (a navíc skoro žádné názvy ulic), bylo často hrozně jednoduché určit, nebo aspoň odhadnout, kam se půjde dál. A kdyby šlo příště vynechat šifry s notama… Ale jinak skvělý. Díky moc!

za tým Krysí smrť
sepsala Branwen

Komentáře
Jméno:
Text zprávy:
4×8 =